[singlepic id=462 w=320 h=240 float=left] Během následujících dílů našeho pravidelného seriálu se povezeme na vlně hvězdárenského aktuálního březnového programu zaměřeného na katalog Messierových objektů. Řekneme si nejdříve něco, co v nedávném článku na toto téma nebylo, a potom se budeme hlouběji věnovat těm nebeským tělesům, které se v tomto seznamu mlhavých objektů objevují.
Řeč je samozřejmě o hvězdokupách a mlhovinách, které ač mají mnoho odlišného, pořád je pojí mnoho společných znaků a souvislostí, jenž vyzní nejlépe, když budou v jednom uceleném svazku. Uděláme si tak drobný seriál uvnitř seriálu. Messier do svého katalogu zařadil i galaxie, těm se ale budeme věnovat jindy – nyní se soustřeďme na toto.
Na obrázku si můžete prohlédnout kulovou hvězdokupu v uměleckém zpracování autora článku. Říkáte si asi, proč jsem tam nedal nějakou skutečnou fotografii, ale snažíme se přeci jenom o nějakou estetičnost a originalitu, ne pouze stahovat obrázky z Googlu. Pozorný a zvědavý čtenář jistě si v případě zájmu otevře nějaký astronomický program, internet, knihu nebo navštíví naší hvězdárnu a spatří daný objekt na vlastní oči. A tak to je nejlepší.
Před tím, než se pustíme do popisu jednotlivých objektů, měli bychom si říci něco o nich obecně.
Dlouho lidé nevěděli, na co se vlastně na obloze dívají. Vždyť si vezměme, až do renesance považovala většina pozemských pozorovatelů všechny hvězdy za stálice bez spojitosti s naším Sluncem, nebo i díry do astrální sféry, ve které se měli nacházet starodávní mystičtí bohové. Jak by potom mohli tušit něco o existenci mlhovin nebo hvězdokup.
Ač ale neznali podstatu těch objektů, od nepaměti vzhlíželi k obloze a znali hvězdokupu Plejády nebo mlhovinu v Orionu, které by měl znát každý vzdělaný člověk. V prvním případě se jedná o nejbližší otevřenou hvězdokupu, v druhém o nejbližší mlhovinu. Povahu těchto objektů rozluštili až vědci v posledních sta letech, kdy postupně odkrývali pravdu. Ač to tak nemusí vypadat, dle mého názoru mají mlhoviny k otevřeným hvězdokupám blíže, než mají otevřené hvězdokupy ke kulovým. Jsou to totiž právě hvězdné mlhoviny, kde se z dostupných materiálů vytvářejí protoplanetární disky a formují nové hvězdy. A když ty hvězdy vzniknou, jsou ještě mladé a teprve se vzdalují od své kolébky, nazýváme toto skupenství hvězd jako otevřenou hvězdokupu.
Abych nějak dopředu avizoval, jak bude tento drobný sub-cyklus vypadat, tak říkám, že jako první se podíváme na mlhoviny, potom otevřené hvězdokupy a nakonec na ty kulové, kterými naše vyprávění o těchto objektech ukončíme a zaměříme se na jiné, většinou mnohem menší objekty.
(Pokračování příště)