[singlepic id=457 w=320 h=240 float=left]
Země. Co z ní dělá výjimečnou planetu, pokud se vůbec o nějakém privilegiu dá mluvit? Na první pohled se jedná o nepříliš veliké těleso obíhající okolo žlutého trpaslíka za doprovodu jednoho přirozeného satelitu. O kolika miliardách planet v celém vesmíru můžeme říct totéž a přitom nebudou zdaleka tak podobné tomu, čemu říkáme domov? Co dělá Zemi Zemí?
Podoba třetí planety Sluneční soustavy je z velké části bezpochyby určena přítomností rozvinutých forem života. Neřešíme, jestli na Zemi život vznikl, nebo byl dopraven na nějaké kometě nebo planetce. Primitivních mikroskopických forem života mohou být mraky. Tento článek ale není zaměřený na hledání zmrzlých bakterií nebo archebakterií.
Zamysleme se nad tím, jakým způsobem si život dokázal přetvořit svět podle svých představ a proč. Před miliardami let, poté, co povrch Země definitivně utuhnul, a miliony let se vytvářely praoceány, vznikaly v hlubinách těchto vod za působení pekelných vlivů organické sloučeniny a aminokyseliny – pilíře života. Nepochybně, i na jiných planetách bude život založen na stejných, atomárních základech.
Proč? Není to pouze nějaký můj výmysl, ale fyzikální a chemické zákony. Pokud se měl vytvořit dominantní druh života, bylo potřeba, aby byl složen z prvků, jako je třeba čtyřvazný uhlík, který díky velmi dobré vaznosti umožňuje vytvářet složité struktury, jež jsou zajisté při tvorbě života vyžadovány.
Dnes je již uznaným faktem, že veškerý známý život na světě má jediného společného předka. Stejně tak, jako sdílíme devadesát devět procent DNA s šimpanzi, sdílíme i nějaké to procento se všemi dalšími živočichy, rostlinami, houbami, prvoky a vším dalším žijícím na této planetě. Proto, když studujeme, jak probíhala expanze života v průběhu věků, musíme se podivit, jak dokonale mezi sebou formy života spolupracovaly, aby vytvořily současnou podobu Země. Pochopitelně, pouze ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější.
Aby živočichové mohli osídlit souš, byla potřeba milionů let trvající výměny plynů rostlin. Každé malé dítě ví, že dýcháme kyslík, který během složité fotosyntézy vytvářejí rostliny. Mohou ale cizí, životem obydlené, planety v atmosféře kyslík nemít – mít biosféru založenou na jiných prvcích a základech?
Nezapomínejte, že je to právě kyslík, jenž vytváří ozonovou vrstvu, která nás chrání před smrtelným zářením. V budoucnu třeba nalezneme živou planetu bez kyslíku v atmosféře, ale pochybuji, že se po souši budou procházet nějací tvorové. Minimálně tedy, pokud by si nedokázali vytvořit nějakou jinou ochranu proti smrtelnému záření.
(Pokračování příště)