Už jste někdy viděli kulovou hvězdokupu s jednotlivými hvězdami? Já ano a stojí to za to. Kulová hvězdokupa je několik stovek tisíc starých obrovských hvězd, které se postupně hroutí k sobě. Na nebi jich najdeme několik desítek, hlavně poblíž Mléčné dráhy – naší Galaxie, poněvadž jsou při většině jejích jasnějších součástí. Jsou to jakási její hala. A protože se blíží léto, období nemrznoucích nocí, prázdnin a také nejlepšího pohledu na Mléčnou dráhu, přichází tento článek vhod.
kulová hvězdokupa M10
K pozorování takových objektů vám stačí otočná mapa, dobrá orientace na obloze a nějaký ten dalekohled. Pro začátek zvolte nejtypičtější dvě jaro-letní souhvězdí s nejjasnějšími kupami. Jednou z hvězdokup je Herkules, který je počátkem června na jihu vysoko nad obzorem kolem půlnoci. Koncem července ho tam naleznete již po setmění. Na hlavní čtyřúhelník míří dvě první hvězdy oje od Velkého vozu, prodloužíte si jej 8x směrem od vozu. Kupu naleznete na spojnici ne příliš výrazných hvězd, které tvoří kolmou přímku na pravé straně čtyřúhelníku. Jedná se o nejkrásnější kupu severní oblohy M13. Mnohem snadnější je však hledat v souhvězdí Střelce, kam stačí jen namířit a vždycky něco najdete (záleží na přístroji!). Toto překrásně souhvězdí najdete poměrně snadno. Ač ho netvoří žádné jasné hvězdy, kolem červencové jedenácté a srpnové deváté hodiny jej snadno naleznete mimo město nevysoko nad jihem přímo tam, kde se rozšiřuje Mléčná dráha.
Nejjasnější kulová kupa se jmenuje M22:
A jak na hvězdokupu? Zatím jsem vás snad nasměroval tam, kde hledat. Ale jak poznat tu krasavici? Jednoduše. Na rozdíl od bodových blikajících hvězdiček okolo se zdá kupička býti poněkud rozmázlá a dosti širší co do úhlové velikosti.Ty jasnější pak můžeme vidět i okem jako mlhavé malé koláčky. Ale komu to nestačí a chce vidět jednotlivé hvězdy, musí nejdříve prorazit bariéru jejich jasnosti. Jsou totiž podobně daleko a většina z nich podobného životního stádia, proto je po proražení té překážky s jasností nutný jen větší přístroj a náhle se jich zjeví nespočet. Navíc směrem ke středu je bodů mnohem více, než ke kraji. To kvůli tomu gravitačnímu hroucení.. Dobrá, nebudu napínat. Jestli jste v Herkulovi u M13, je zapotřebí přístroj o průměru minimálně 10 cm a se středním zvětšením (vypočítá se jako asi 0,7x d, kde d je průměr objektivu; jaký to je okulár si zjistíte, když vydělíte ohniskovou vzd. dalekohledu ohnis.vzd. okuláru a předchozí výsledek se bude přibližně rovnat s tímto – pak použijete okulár, se kterým jste toto počítali). Takový dalekohled dosahuje zvětšení 70x, což přibližně umožňuje okulár o ohnis.vzd. 9mm, je-li ohnis.vzd. přístroje 600mm.
A teď pozor. Důležitý závěr. Možná hned napoprvé nic nezahédnete tak, jak byste chtěli. Takže, podívejte se trochu mimo hvězdokupu a různě si zaostřujte, či rozostřujte oko. V tom náhle se vám bude zdát, že vidíte, jakoby byla ta mlžka kropenatá. Dobré znamení. Potom to zkoušejte s dalšími okuláry, bude to tím lepší, čím větší zvětšení okuládu použijete. Zastavíte se asi na zvětšení, které odpovídá přibližně 1,5x d, zde je meze. Vše také záleží na podmínkách, vašem oku a velikosti průměru vašeho přístroje. Ideální je na lov přístroj nad 200mm. Takový vám umožní pohled na kulové hvězdokupy i jiných galaxií (v souhvězdí Panny). A ty jasnější „kulovky“? S takovým přístrojem budete mít pocit, že se jich dotýkáte. Z mlhavého koláčku se vám odkryje tisíce maličkých hvězdiček tvořících opravdový klenot. Jako diamanty…Ale víc neřeknu, víc je už na vás. Hodně štěstí!