Nově získané poznatky s použitím dat z družice Mars Rconnaissance Orbiter (MRO) ukazují, že sezónně se měnící rokliny které pozorujeme na Marsu s největší pravděpodobností nejsou tvořeny „prouděním“ kapalné vody. Tyto nové důkazy umožňují výzkumníkům další zúžení teorií, jak jsou Marťanské strouhy a rokliny vytvářeny a odhalují další podrobnosti o nedávných geologických procesech na Marsu. Vědci používají termín „rokle/strouhy“ (angl. Gully) pro procesy na Marsu, které sdílejí tři společné charakteristiky: výběžek na vrcholu, kanál a usazený materiál na dně. Rokliny jsou odlišné od ostatních typů povrchu na marťanských svazích. Opakující se lineární sklon, vyznačující se sezónním tmavnutím a blednutím, spíše než tvarem. Nová studie se nyní zaměřuje na procesy jejich formování přidáním informací o chemickém složení k již dříve získanému zobrazování.
Výzkumníci z laboratoře Aplikované fyziky na Univerzitě Johna Hopkinse v Laurelu v Marylandu zkoumaly data s vysokým rozlišením zohledňující jejich složení z více než 100 míst po celém Marsu. Údaje byly shromážděny přístojem Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer (CRISM) který je umístěn na družici MRO. Data byla následně porovnána s obrazy pořízené kamerou s vysokým rozlišením High Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE) a Context Camera (CTX)
Zjištěná data nevykazovala mineralogický důkaz pro bohaté zavodnění kapalnou vodou nebo její vedlejší průtoky, což poukazuje na jiné mechanismy, jako jsou mrznutí a tání oxidu uhličitého, což mohou být hlavní faktory nedávného vývoje roklin.
Nálezy byly publikovány v časopise Geophysical Research Letters.
Rokliny jsou rozšířeným jevem a společným rysem na povrchu Marsu, nejčastěji se vyskytující mezi 30 a 50 stupněm severní i jižní šířky, zpravidla na svazích, které vybíhají směrem k pólům. Na Zemi jsou podobné útvary tvořeny tokem kapalné vody; Za současných fyzikálních podmínek je však kapalná voda na Marsu pouze přechodně a může se vyskytovat pouze ve velmi malém množství ve formě slaného roztoku. Není ji tedy dostatečné množství na to aby „vyřezávala“ do marsovského povrchu rokliny a strouhy což zahrnuje i procesy spojené s odpařováním i mrznutím vody. „Tým HiRISE a další během posledních několika let ukázaly, že v roklinách dochází k sezónním změnám a zmrzlý oxid uhličitý je podle nás hlavním mechanismem, který je podezřelý z jejich formování. Ostatní výzkumníci však doposud preferovali činnost kapalné vody řekl Jorge Núñez APL, vedoucí autor článku. “ Co HiRISE a jiné zobrazovače nebyli schopné určit sami o sobě bylo složení materiálu v roklinách, protože se jedná o vizuální kamery. Pokud jsme chtěli přinést další důležitý kus skládanky a vyřešit tak hádanku, použili jsme CRISM, zobrazovací spektrometr, abychom se podívali, jaké druhy minerálů byly přítomny v roklinách a zjistit tak, jestli by mohly vrhnout světlo na hlavní mechanismus, který je za jejich tvorbu odpovědný. “ „ Na Zemi i na Marsu víme, že přítomnost fylosilikátů – jílů nebo jiných hydratovaných minerálů naznačuje formování v kapalné vodě,“ řekl Núñez. „V naší studii jsme neobjevili žádný důkaz o jílech či jiných hydratovaných minerálech ve většině roklin, které jsme studovali. To co jsme viděli byla eroze a úlomky z dávných skal přepravovaných spíše než změněných novějším vlivem tekoucí vody. Odhalené jíly byly pravděpodobně vytvořeny před miliardami roků, kdy byla kapalná voda na povrchu Marsu více stabilní.“
Jiní vědci v současné době vytvářejí počítačové modely, které naznačují, jak sezónní sublimace oxidu uhličitého může vytvářet rokliny velmi podobné těm, které pozorujeme na Marsu a jak se jejich tvar a typ může nápadně podobat roklinám a strouhám které vytváří kapalná voda. Novou studii tak podporují i tyto nové modely.
Článek byl publikován na webu nasa.gov dne 29.7. 2016 Zdroj: NASA