[singlepic id=273 w=320 h=240 float=left]Věrni každoroční tradici zorganizovala ASP slunovratový výstup na Sněžku za východem Slunce, tentokrát jako noční akci. Akce začala válečnou poradou po 16. hodině na pardubické hvězdárně kde jsme dali hlavy dohromady nad aktuální předpovědí počasí. Její lehká nepřízeň nás neodradila a tak po povinné dávce kofeinu jsme se přesunuli na místní autobusové nádraží.
Nad severním obzorem se kupily mraky a mezinárodní spoj z Žiaru nad Hronom měl půlhodinové zpoždění, skvělý začátek. [singlepic id=272 w=280 h=200 float=left]Cestou naše soustředění na cíl cesty rozptylovaly přívalové srážky a dvojitá duha. I přes tyto překážky jsme stihli všechny následující spoje až do Pece pod Sněžkou. V půl desáté nás vyklopil poslední bus uprostřed obce a ponechal nás osudu a Krakonošovi. Léty prověřenou cestu Obřím dolem jsme museli vzdát za penzionem Betynka pro kalamitou skolené lesní velikány a ceduli Zákaz vstupu. Náhradní trasou bylo strmé stoupání na Růžohorky s čajovo-rumovou pauzou u tamějšího pramene. Po výstupu z lesa na nás strašidelně pomrkávalo ze tmy několik dvojic svítících a pomrkávajících bodů, které naštěstí patřily dobromyslným očím jedné krávy a dvěma telatům speciálního horského druhu karowa turistyčna zdejší ekofarmy. Celou scenérii příhodně doplňovala nádherná čerstvě letní obloha. Cestou po hřebeni minula hodina duchů bez vážnějších následků, pouze padla mlha z klesající oblačnosti. Na našem nejvyšším vrcholu jsme stanuli po jedné hodině s půlnoci stále obklopeni mlhou hnanou chladným větrem z polských nížin. Mlsně jsme obcházeli [singlepic id=274 w=280 h=200 float=right]polské UFO vyzývavě svítící do tmy svými dvojitými okny. Útočiště před větrem jsme našli na prahu jejích dveří. Nám pěti prokřehlým expedičníkům přišly vhod karimatky, spacáky a deky doposud skryté v našich batozích. V tomto relativním bezpečí jsme proklepali následující tři hodiny v naději že spatříme vycházející Slunce – marně. Nebyli jsme sami, před čtvrtou hodinou prošlo přes vrchol snad dvacet lidí mířících sem za stejným cílem. V půl páté, kdy bylo jasné, že Slunce nespatříme, jsme se vydali dolů k našim polským sousedům navštívit jediná krkonošská plesa Maly a Velky Staw. Za Sliaskym domem prověřil slabý leč vytrvalý déšť naše vybavení, které u mládežníků nebylo valné. Pod ponči a igelitovými pláštěnkami jsme sestoupili do pásma lesa a zdárně dorazili k Malemu Stawu. Mlha se lehce protrhala a náš zrak spočinul na jednom z nejkrásnějších míst Krkonoš. Nad malebným jezerem (čistým) se strmě zvedaly skalnaté srázy mizející [singlepic id=275 w=280 h=200 float=left]v mracích. Na břehu se krčila malá horská chata a nikde ani noha turistova. Potěšeni výhledem a lepším počasím jsme vyrazili k Velkemu Stawu. Cestou jsme potkali prvního turistu v Polsku, ale pleso nám zůstalo skryto stromy a klečí. Vystoupali jsme tedy opět na hřeben odkud se nám otevřel na Velky Staw prověřený pohled shora. Rozhodli jsme se vrátit do Pece nikoliv přes Růžohorky, ale přes Luční boudu, která slibovala sice drahý, ale vydatný oběd. Denní doba pokročila a my potkali opět onoho polského turistu, který dával tušit, že naše osamocené putování horami končí. Naštěstí počasí podstatně zredukovalo počty ostatních turistů. Slabý provoz panoval i na jinak rušné Luční boudě, kde skleslí mládežníci nabrali u oběda nových sil a optimismu. S plnými břichy jsme se přehoupli přes Modré sedlo a začal pekelný [singlepic id=276 w=280 h=200 float=right]sestup po strmém asfaltu kolem Výrovky a Richterových bud zpátky do Pece, který dokresloval mohutným zvukem vrtulník stahující celé stromy z Obřího dolu. Kolem druhé hodiny jsme spočinuli na autobusovém nádraží v Peci pod Sněžkou, kde jsme se oddali zaslouženému odpočinku pod oblačnou oblohou, čekajíc na bus do HK odjíždějícím v 16:45. Na cestu si vzpomínáme pouze mlhavě, neb únava vykonala své. I přesto se všichni účastníci dostali úspěšně do svých domovů.
Na shledanou na příštích výstupech se těší Petr Komárek., Kristýna Maturová, Pavel Štys, Honza Kříž a Tomáš Soukup.