|
Informace o Slunci |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Slunce je sice obyčejná hvězda, podobná těm, které vidíme na noční obloze, ale pro nás je velmi důležitá. Bez ní by naše Země byla tmavá a studená a žádný život by na ní nemohl existovat. Slunce je obrovitá rotující koule žhavých plynů, především vodíku. Nehoří však jako obyčejný oheň. Uprostřed Slunce je teplota tak vysoká a tak velký tlak, že atomy plynného vodíku se slučují a vzniká plyn hélium. Podobný děj probíhá ve vodíkové bombě a vzniká při něm velké množství energie. Při tomto procesu ztrácí Slunce každou vteřinu 4 000 miliónů kg (4 milióny tun) hmoty. Ale Slunce je tak obrovské, že i při tomto úbytku trvalo 4 500 miliónů let, než spotřebovalo polovinu své vodíkové zásoby. Zbývá mu ještě dost vodíku na to, aby zářilo beze změny dalších 5 000 miliónů let. Slunce vyzařuje svou energii v podobě tepla a světla všemi směry. Každý čtverečný metr na Zemi ozářený Sluncem tak získá více než jeden kilowatt energie. Je obtížné si představit velikost Slunce. Jeho průměr je 109krát větší než průměr Země a zabírá více než milionkrát větší prostor. Jeho teplota se také vymyká všem představám. Povrch, který vidíme, má teplotu 6000 °C a uprostřed Slunce je teplota ještě téměř 3 000krát větší. Fotosféra je nejnižší, viditelná vrstva sluneční atmosféry, asi 250 km silná, která vydává většinu záření. Ve fotosféře pozorujeme granule, stoupavá oblaka žhavé plazmy o průměru 1000 až 2000 km, která za asi deset minut zchladnou a sestupují do nitra, kde se plazma znovu ohřeje a stoupá opět vzhůru. Chromosféru, vrstvu skládající se z plynného vodíku a ležící nad fotosférou, za běžných okolností nevidíme. Pozorovatelná je pouze několik sekund za úplného zatmění Slunce, kdy Měsíc zakryje fotosféru. Koróna, je nejvyšší vrstva sluneční atmosféry, je rozsáhlá, neobyčejně řídká a teplá (2 000 000 K). Na částicích, které ji tvoří, se rozptyluje záření fotosféry. Můžeme ji pozorovat též během úplného zatmění Slunce, nebo speciálními dalekohledy, koronografy. Sluneční vítr. Drobounké atomové částice proudí ze Slunce všemi směry. Pohybují se rychleji než vystřelená kulka a šíří se do celého kosmického prostoru. Sondy Pioneer zaznamenaly sluneční vítr dokonce v prostoru až za planetou Neptun. Uvnitř Slunce. Vědci zjistili, že energie Slunce se uvolňuje z jeho jádra. Energie proudí ven velmi pomalu. Milióny let trvá, než dosáhne povrchu Slunce. V té době se mění za škodlivého záření gama ve známé teplo a světlo. V poslední části své cesty je energie vynášena horkými plyny na povrch, který se nazývá fotosféra. Sluneční atmosféra má dvě vrstvy: chromosféru a tenkou vnější vrstvu. Studium Slunce. Astronomové studují Slunce různými způsoby. Při pozorování za Země často používají přístroje, které rozkládají sluneční světlo na jednotlivé barvy, jako je tomu u duhy. Jiný přístroj používá velkou nádobu naplněnou chemikálií k zachycování částic zvaných neutrina.Astronomové mohou nyní pozorovat Slunce i z kosmického prostoru a dozvídají se o něm stále více a více díky družicím. Ty zachycují neviditelné sluneční záření, které na zemský povrch nedopadne. Sluneční skvrny. Na Slunci jsou téměř vždy tmavé skvrny. Jsou to chladnější místa (o 2000 K), i když stále ještě velmi žhavá, ve fotosféře o průměru mnoha tisíc km, které existují několik hodin nebo i měsíců. Počet skvrn kolísá ze dne na den. Výrazně se mění každých 11 let. Jednou za 11 let je Slunce aktivnější a objevuje se více slunečních skvrn. Sluneční skvrna se skládá z umbry (tmavé jádro) a penumbra (polostín). Astronomové se domnívají, že jsou způsobeny magnetismem Slunce. Spikule jsou výtrysky sluneční plazmy vystupující z chromosféry až do výše 20 000 km nad fotosféru. Existují jen několik málo minut a padají zpět. Každým okamžikem je na Slunci zhruba milion spikulí. Erupce a protuberance. Erupce jsou obrovské výbuchy atomových částic Slunce. Jsou prudká zahřátí chromosféry a korony provázené vyvržením velkého množství elektricky nabitých částic a vyzářením elekromagnetického záření. Souvisejí se slunečními skvrnami a mají velký vliv na pozemský život. Když zasáhnou Zemi způsobují často nádherný světelný jev, tzv. polární záři. Protuberance (viz foto) jsou obrovské spirály žhavých plynů tryskajících ze Slunce. Některé z nich mohou setrvat nad povrchem Slunce celé dny. I naše hvězdárna studuje Slunce, a to tak, že se aktivně podílí na programu pozorování sluneční fotosféry. Je to program mnoha hvězdáren v ČR a i mnoha jednotlivců. Zpracované údaje se posílají k celkovému zpracování na hvězdárnu do Valašského Meziříčí. Používáme u nás metodu projekční, tzn., že na dalekohled se nasune speciální projekční zařízení, na které se upevní projekční papír a na ten se promítá fotosféra Slunce. Při pozorování Slunce se zaznamenávají následující věci: počet skvrn (chladnější místa ve fotosféře s posunutým magnetickým polem), počet skupin těchto skvrn, relativní číslo (vypočítává se z počtu skupin a skvrn podle vzorce R=10 * počet skupin + počet skvrn), fakulová pole (světlejší místa na povrchu Slunce), pozorovací podmínky apod. Slunce v datech |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|