Úvodní článek k měsíci říjnu Mezinárodního roku astronomie 2009 v Pardubicích
Planeta Jupiter je nyní jako zářivá večernice pozorovatelná hned po západu Slunce. Není těžké ji poznat – je to zdaleka nejjasnější bod nízko nad jižním obzorem, který svou nápaditostí vévodí ještě několik hodin po soumraku.
Jupiter je nejvyšší římský bůh. Jak Římané převzali řeckou mytologii, pozměnili i jména svých bohů. Proto – jak již asi tušíte – i Jupiter má v řecké antice svého původního jmenovce, samotného boha Dia. Zeus byl všemocným božským vládcem na Olympu, ale jeho pověst záletníka, nevěrného své manželce Héře, jej vystihuje nejen v podobenství největší planety Sluneční soustavy, nýbrž i v mnoha souhvězdích na obloze. Ta nejčastěji zobrazují jeho proměny, s nimiž se snažil získat srdce pozemských žen. Proto vězte, že jedním z nich je například souhvězdí Orla a jiné – hned opodál – souhvězdí Labutě.
Jupiter coby největší planeta sluneční soustavy je skutečný obr. V průměru má přes 140 tisíc kilometrů (je tedy asi dvanáctkrát větší než Země). Slunce oběhne jednou za 12 let. Jako první plynná planeta od Slunce je bez pevného povrchu. Má jen hustou atmosféru složenou převážně z vodíku a metanu a díky jeho abnormální rotace kolem osy (jednou za necelých 10 hodin) je i v malých dalekohledech viditelně zploštělý na svých pólech. V Jupiterově atmosféře pak nalezneme výrazné oblačné pásy, které se od sebe kontrastně odlišují svým střídavým světlejším a tmavším zabarvením. Na rozmezí těchto atmosférických pásů se o sebe omílají tlakové výše a níže, které tak dávají vzniknout obrovským vírovým bouřím. Největší z nich na Jupiteru bez přestání „žije“ už přes 200 let a pro své nápadné zabarvení nese název Velká rudá skvrna.
Svou hmotností vytváří kolem sebe tak silné gravitační pole, že je dokonce i nám pozemšťanům prospěšný. Přitahuje totiž k sobě většinu meziplanetárního prachu včetně větších a Zemi jinak nebezpečných asteroidů či kometárních jader. Pakliže nedojde ke srážce, Jupiter alespoň výrazně pozmění dráhu těchto těles. Dá se s nadsázkou tvrdit, že Jupiter je takový gravitační deštník, který nás chrání před nebezpečím z vesmíru. Byť jen v určitém procentu. Projevy této jeho síly mohla například na vlastní kůži pocítit kometa Shoemaker-Levy 9, kterou si planetární obr „přitáhl“ v roce 1992, o rok později její jádro Jupiterovy silné slapové síly roztříštilo na desítky menších fragmentů, a ty v červenci roku 1994 postupně do atmosféry planety.
Kolem Jupiteru obíhají krom menších těles 4 skutečně veliké měsíce. Největší z nich, Ganymedes, je dokonce větší než Merkur či náš Měsíc. Jeho průměr 5300 km z něj činí největší přirozený satelit ve Sluneční soustavě. Neméně zajímavým je i Ió. Díky své poloze blízko k Jupiteru z něj slapové síly planety doslova „ždímají“ materiál pod povrchem. Důsledkem je nevídaná vulkanická aktivita měsíce. Z výčtu nejzajímavějších Jupiterových měsíců nelze vyjmout ani Európu. Její povrch zakrývá ohromná slupka vodního ledu a měsíc má i slabou kyslíkovou atmosféru. Teoretici se shodují, že pod povrchem je možná kapalný oceán a tak i útočiště pro živé mikroorganismy. Právě Európa je proto cílem budoucích výzkumných družicových misí. Nejdále ze čtyř velkých měsíců obíhá Callistó. Všechny 4 objevil svým dalekohledem před 400 lety Galileo Galilei a protože je jejich oběh kolem planety patrný už po několika hodinách, byl to první impuls k narušení tehdy církví jediného světově uznávaného geocentrického modelu světa. Ale proč by Země měla být nutně středem Světa? Proč ne Slunce, když i kolem Jupiteru obíhají malá tělesa? To byly ty revoluční myšlenky.
Nebojte se i vy přijít na hvězdárnu a podívat se na největší planetu Sluneční soustavy včetně jejích 4 nejjasnějších satelitů. Přijďte zažít ten úžas, který prožíval před 400 lety Galileo Galilei a oslavit tak Mezinárodní rok astronomie, který právě toto výročí připomíná. Máme otevřeno vždy ve středu, čtvrtek a pátek od 19 do 21 hodin. Přijďte se podívat!
Pohled na Jupiter a jeho měsíce velkým přístrojem
