Lidští učenci se vyznačují jednou společnou vlastností: ze zákonitostí a faktů, jež vidí kolem sebe, formují obecně platná pravidla. Těžko by to samozřejmě mohli dělat jinak, ale málokdo si uvědomuje, že tato cesta může vést k více či méně úsměvným omylům. „Neotřesitelná“ dogmata o vesmíru a místě, které v něm zaujímá naše planeta, jsou jen jedním příkladem z mnoha. A zdá se, že i další neochvějná teorie bere za své. A přitom za všechno může jediná planeta, kterou se svým týmem z Královské observatoře v Edimburgu objevila astronomka Jane Greavesová.
Až doposud se mělo za to, že planety všude ve vesmíru vznikají stejným způsobem jako ty ve Sluneční soustavě. Před necelými čtyřmi lety se však tento předpoklad začal otřásat v základech – astronomové objevili ve hvězdokupě Sigma Orionis několik planet bez rodné hvězdy. Že by se jednalo o ubožátka, jež od mateřského slunce odtrhla gravitační síla nějakého obřího tělesa? Jednoduchá myšlenka, ovšem poněkud nekorespondovala se zaběhlými představami o fungování vesmíru. Žádný div, že ji mnoho lidí vzalo za svou. Jenže Greavesová se svými spolupracovníky objevila něco, co se nám do dosud používaných škatulek nevejde. Povzbuzena nálezem planet – samotářů v Sigmě Orionis začala pátrat po dalších takových poutnících – objektiv přitom namířila do mlhoviny Rho Ophiuchus B. I ta je známa jako „hvězdné jesle“, avšak je od nás vzdálena „pouhých“ 500 světelných let, tedy třikrát blíže než Sigma Orionis. Teleskop zachytil přes deset osamělých planet, z čehož jedna představuje naprostý unikát – objekt Rho Ophiuchus B -11. Pro jeho hmotnost bychom měli tento objekt zařadit mezi planety, vykazuje však mnoho znaků rodící se hvězdy. Když odhlédneme od faktu, že se jedná o samostatný objekt bez dohledu mateřské hvězdy, je až zarážející jeho stávající podoba. Z pólů kulovitého plynného útvaru tryskají proudy žhavého plynu, přesně jako tomu je u rodících se stálic. Označit ovšem tento objekt za hvězdu můžeme jen stěží. Jeho hmotnost je sice devětkrát větší než hmotnost Jupiteru, to však na toto prominentní označení nestačí. Gravitační síla objektů tak malých jako je Rho Ophiuchus B – 11 je příliš slabá, než aby překonala rozpínavost plynu. Planeta se tedy může snažit sebevíce, ale nikdy nebude schopna zažehnout termojadernou reakci.
Až doposud se soudilo – dle dříve hlásané teorie o principu vzniku planet – že vlastní rodinku souputníků si dokáže vytvořit jen zhruba 5% stálic. Greavesová však tvrdí, že pokud mohou planety vznikat i způsobem jako Rho Ophiuchus B – 11, může jich být i mnohem víc. Třeba tolik jako samotných hvězd.
Z toho všeho plyne že i ta nejuznávanější, nejrozšířenější a nejlogičtější teorie je stále jen teorií a měli bychom mít na zřeteli, že mohou existovat i jiná vysvětlení.
Nezapomeňte – Země je placatá!