V letošním roce nebylo příliš možností spatřit Měsíc v rudém či tmavě hnědém závoji zemského stínu. Přesto jsme měli a máme možnost spatřit alespoň kusý okamžik scénáře tohoto úkazu. První příležitost nastala 15. března tohoto roku, kdy se Měsíc dostal do zemského polostínu. Bohužel bylo nad celou republikou zataženo. Druhá, poněkud zajímavější příležitost nastane zvečera ve čtvrtek 7. září tohoto roku.
Zatmění Měsíce patří mezi ty výjimečnější úkazy na obloze, neboť k němu nedochází velmi často (nanejvýše třikrát do roka). Oproti svému „příbuznému“ úkazu – slunečnímu zatmění – je však lidem mnohem přístupnější, protože ho může spatřit celá populace nacházející se na noční polokouli Země v době úkazu. Sluneční zatmění totiž spatří jen „hrstka“ šťastlivců, jež zrovna stojí v úzkém pásu na Zemi.
Jak tedy k měsíčnímu zatmění dochází? Celé to souvisí pouze se třemi tělesy sluneční soustavy – tedy se Sluncem, Měsícem a Zemí. Slunce je zdrojem světla, tudíž za oběma dalšími tělesy vzniká kuželovitý stín. Země krouží okolo Slunce na své oběžné dráze, která leží na myšlené rovině zvané ekliptika. I Měsíc, obíhající okolo Země, má svou oběžnou dráhu položenou na myšlené rovině. Obě roviny jsou však odchýleny o úhel zhruba 5°, což je pro představu 10 měsíčních úplňků položených na obloze vedle sebe. Proto je zcela běžné, že měsíční kotouček zemský stín velmi často mine. Avšak díky tomu, že Země obíhá okolo Slunce, je poloha měsíčního úplňku při každé lunaci (tj. doba, za kterou Měsíc Zemi obletí) poněkud odlišná. Nejen, že každý další úplněk (myšleno Měsíc ve fázi úplňku) zdánlivě leží v jiném souhvězdí, ale také je odlišná odchylka mezi Měsícem a ekliptikou. Je-li úplněk od ekliptiky odchýlen pouze o méně než 1,5°, můžeme spatřit vytoužené měsíční zatmění.
Zemský stín si ze Země můžeme představit jako koláč, který je směrem do středu tmavší a tmavší. Kruhový tvar je způsobený tvarem stínidla – tedy naší zeměkoulí. Tento stín vržený do prostoru má dvě části – polostín na okraji a úplný stín uprostřed. Vstoupí-li Měsíc pouze do polostínu, pozorovatel na Zemi může maximálně postřehnout, že je měsíční kotouček na jednom okraji poněkud okraden o jasnou záři. Kdyby na Měsíci v tom okamžiku stál nějaký astronaut, patrně by byl zaujat tím, že Země zčásti zakrývá Slunce a také by mu neunikl slabý naoranžovělý prstýnek okolo naší rodné planety způsobený Sluncem osvětlenou zemskou atmosférou. Čím víc by byl astronaut blíže ke stínu úplnému, tím více by byl sluneční kotouč Zemí zakryt. Pokud by mu však za Zemí zmizelo Slunce úplně, nacházel by se již v plném stínu. A teď zpět na Zem – odtud bychom mohli spatřit, jak je z Měsíce náhle zcela „ukrojena“ část kotoučku a jak on sám čím dál více vplouvá do čehosi velmi tmavého. Po více než hodině úplňkový Měsíc zcela mizí v zemském stínu a chytá velmi zvláštní naoranžovělý, nahnědlý nebo našedlý nádech způsobený zbytkovým světlem Slunce lomeným směrem do stínu zemskou atmosférou. Nastává úplné měsíční zatmění.
Ve čtvrtek 7. září dojde scénář úkazu ani ne do poloviny. Přesto to bude velmi neobvyklá podívaná. Měsíc vychází nad obzor v 19:32 letního času. To již bude z levé horní poloviny oslaben jeho svit polostínem. Ve 20.05, kdy bude asi 5° vysoko nad obzorem, se kotouček poprvé dotkne úplného stínu a celé částečné zatmění bude pokračovat do 21:37. Poté se Měsíc bude již od stínu vzdalovat a ve 22:58, což už lidské oko ani nepostřehne, skončí celý úkaz výstupem Měsíce z polostínu. Maximální fáze částečného zatmění připadá na 20:51 letního času (Měsíc bude již 11° nad obzorem). Zemský stín bude v té době Měsíc zakrývat z 19%. Není to sice hodně, ale jak již bylo psáno, rozhodně to bude neobvyklý zážitek.
Další nejbližší zatmění Měsíce na sebe nenechá dlouho čekat. O necelý půlrok později, 3. března 2007, proběhne nad územím ČR úplné zatmění, jehož úplná fáze (doba, kdy bude Měsíc zakrytý celý) potrvá 2 hodiny a 26 minut!
Obrázek – grafické znázornění maximální fáze částečného zatmění Měsíce 7. září 2006, která nastane ve 20:51 středoevropského letního času.
Zdroje:
Hvězdářská ročenka 2006, P. Příhoda a kol.
Pasáž meziplanetární hmoty – Vladimír Znojil, HaP Praha, 2005