To, jestli v dobách narození Ježíše Krista byla k němu na nebi průvodcem jasná kometa, se možná nikdy nedozvíme. Navíc, není to jediná teorie, která zaobírá téma „Betlémské hvězda“. Buďte si ale jisti, že letošní období předvánoční prožijeme také v přítomnosti jedné z těch záhadných zábludnic naší Sluneční soustavy – komety. Tahle sice nebude nijak příliš jasná, ale o to více se k ní váže krásných zajímavostí.
Když ve čtvrtině 19. století určil Johann Franz Encke (1791 – 1865) periodicitu návratů jedné okem sotva viditelné komety, netušil, že půjde o nejzajímavější kometu v historii lidstva vůbec, která je také jednou z nejznámějších. Prvně však byla objevena 17.1. 1786 Pierrem.F.A. Méchainem. Z observatoře v Paříži ji sledoval pouhé 2 dny, pak zmizela. Její úchvatné tvarové vlastnosti měla možnost si vychutnat až o 9 let později, 7.11., vynikající kometářka Karolina Herschelová (sestra neméně slavného Williama Herschela) svým 16-cm reflektorem (Slough v Buckonghamshite, Anglie), také 11.11. T.Carle (Berlín, Německo) a 14.11. A.Bouvard (Paříž, Francie). Tři osudné noci vlasatici však stejně neodhalili rouško tajemství. Další zaznamenaný návrat pochází z 20.10.1805, kdy se zjevila zraku J.L.Ponsovi díky 12-cm reflektoru (Marseille, Francie). Téže noci ji ulovil i J.S.G.Huth (Frankfurt nad Odrou, Německo) a opět A.Bouvard (Paříž, Francie). Smolně krátké sledování ale ani tehdy neumožnilo zjistit detaily ohledně její dráhy. Ačkoli již bylo jasné, že jde o elipsu (nikoli parabolickou dráhu), přesné výpočty se z napozorovaných dat nedaly provést. Až 26.11.1818 byl pro následné možnosti dnem posvícení. Teprve tehdy, za což vděčíme opět Ponsovi a jeho „dvanáctce“ reflektoru, mohl Encke přesně spočíst její dráhu. Kometa s označením 2P tedy byla po německém astronomu Enckeovi pojmenována nikoli na základě jejího objevu, ale soustavné práci s ní. Tento Evropan zjistil, že malinké ledo-prachové jadérko se ke Slunci přiblíží vždy jednou za přibližně 3,3 roku.To je nejkratší známý oběh komety kolem Slunce. Při každém návratu se perioda krátí o 2,7 hodiny, což je způsobeno nehomogenními výtrysky látek z jejího jádra, jež není po stránce absorpce osově souměrné.
Takto vypadá kometa z předchozího návratu
Po 57 návratech, z nichž se kometa dala sledovat pozemskými přístroji i amatérskými dalekohledy se jednoznačně zapsala rekordem nejvíce pozorovaných průletů kolem Slunce. Materiál vyvržený a zanechaný po každém průletu způsobil, že v oblasti její dráhy, která se blíží k dráze zemské, dochází každým rokem ke „střetu“ malých ledo-prachových částic se zemskou atmosférou a efektů, jimž na Zemi říkáme meteorický roj. Enckeova kometa jich má ve své vizitce na svědomí nejvíce. Z nich je nejznámější sporadický roj Taurid s maximem okolo první dekády listopadu (má jižní a severní větev; jižní je v maximu 3.11., severní kolem 13.11.). Obvyklá frekvence se pohybuje s 30 meteory v hodině.
Co její dráhy se týče, je ve Sluneční soustavě velice malá. Při přiblížení k mateřské hvězdě (v tzv. periheliu) je ve značné blízkosti s drahou první planety Sluneční soustavy Merkur ( 0,341 AU*) a v opačném bodě (afel) se ani nedostává za dráhu druhé planety s prvenstvím, největší planety Jupiter. Její vzdálenost je tu asi 4,1 AU*. K rovině ekliptiky (rovina, na níž se nachází Slunce a dráha Země) je její obíhání kolem hvězdy nakloněno o 11,9°. Častokráte se při jejím návratu nachází Země v místech, odkud je stříbrný vzhled komety oloupen světlem slunečním na denní obloze. Jak se těleso přibližuje, či vzdaluje od hvězdy, jeho jasnost markantně mění svou hodnotu. A kolikráte se k tomu dostalo, že na večerní, nebo dokonce noční obloze byla jasnost v mezních hranicích i pro sledování větším přístrojem. Je tedy příjemným pohlazením na duši, když je její sférická poloha pro pozorování příznivá i v nejbližším období k průchodu komety periheliem. Zvláště potom tehdy, když uvážíme, že při každém návratu její jádro ztratí množství své povrchové hmoty, tudíž už nikdy nedosáhne ani v periheliu výrazných možností pro spatření pouhým okem. Však nevadí – v této chvíli postačí jen malý triedr; hlavně a především ale městským světlem nehendikepovaná obloha. To proto, že výše zmíněná skvělá poloha nastává právě letos…
Dráha komety v roce 2003
Ano, letos. Právě tento rok nastává pro kometu období jejího dalšího návratu a výše zmíněného velice příznivého. Jako ještě poměrně dosti slabý objekt s jasností 13 mag se začne počátkem října vyhoupávat do souhvězdí Andromedy, kde dokonce projde necelé 2° severně od proslulé galaxie M31. Nejblíže ji bude 25.10., a to při jasnosti asi 9,6 magnitudy. Jak lze vydedukovat, jasnost prudce roste. Její následné pozice jsou již silně spjaty s Mléčnou dráhou. Od „setkání“ s M31 uplyne sotva několik dní a 5.11. vstoupí do Ještěrky. Jasnost je tu zhruba o magnitudu větší. A pak už to půjde jako po másle. 10.11. Vletí do Labutě a 17.11. do Lištičky. Zde nabude již dostatečného jasu pro triedr – zhruba 7 magnitudy. Avšak také bude každou nocí níže a níže nad obzorem. Stále je to však na její dráhu ideální. Kolem 23.11. proletí souhvězdím Šíp a navštíví severozápadní okraj Orla. Přes Herkula se dostaví pro nás do poslední viditelné oblasti – Hadonoše, a to kolem 28.11.. Její jasnost se zde pohybuje kolem 6,5 magnitudy. Tady si tedy můžeme naposledy vychutnat pohled na ní, protože kolem 10.12. zcela zmizí pro seveřany na denní nebe a začne plout do „jižních krajů“.
Nejde tedy o žádnou „supervlasatici“, ale i přesto je tu tedy pár důvodů, kvůli kterým by bylo škoda o tento návrat přijít. Nebo ne?
*AU – astronomical unit – astronomická jednotka; 150 milionů km, střední vzdálenost Země od Slunce
Zdroje: