[singlepic id=463 w=320 h=240 float=left] Po dvoutýdenní přestávce zabrousíme ve vaší oblíbené rubrice astrohumoru do tajuplných vod kosmologie. Názory na vznik vesmíru se utvářely od počátku věků a já se tu nyní pokusím shrnout pár zásadních teorií moderní vědy, které rázně měnily postoje i těch největších vědeckých kapacit.
Pojďme přeskočit prvotní kreacionistické mýty – Bibli ostatně zná každý – a zaměřme se na dobu, kdy se církevní dogmata postupně separovala od vědecké polemiky. Tehdy vznikla teorie na tzv. „statický vesmír“. Ve své podstatě je tu kosmos popsán jako neměnný celek, který tu existuje věčně a věčně existovat bude. Tento názor byl pozdějším pozorováním vzájemného nbso online casino reviews vzdalování galaxií vyvrácen (E. Hubble), což vědce zpětně vedlo k domněnce, že pokud vesmír expanduje, musel mít nutně počátek v nějakém jednom určitém bodě. Ať už se jednalo o „kosmickém vejci“ či „prvotním atomu“, největší podpory se mezi zastánci expandujícího vesmíru dostalo tzv. „Teorii Velkého třesku“ – jež popisuje podmínky a samotný průběh onoho okamžiku „stvoření“. Ano, vím, co si pravděpodobně nyní myslíte. Slovo „stvoření“ jsem zde použil zcela záměrně. Část vědecké obce totiž pojala k Velkému třesku nedůvěru z toho důvodu, že nějaký počátek prostě a jednoduše zavání Boží intervencí. (Možná si představovali něco podobného jako já na ilustraci.) A tak není divu, že z reakce na Velký třesk vznikla alternativní teorie „stacionárního vesmíru“, představená skupinkou vědců v čele s Fredem Hoylem. Ve zkratce se jedná o vesmír bez počátku, který se ale zároveň rozpíná s postupným rovnoměrným přibýváním hmoty, takže ve výsledku má stálý objem. Tuto myšlenku původně podporoval např. i Albert Einstein. S novým pozorováním se ale Hoylův model stacionárního vesmíru pomalu dostával do krize, až se nakonec ve prospěch Teorie Velkého třesku nevyhnutelně zhroutil.
A jak to vidíte vy? 🙂