[singlepic id=443 w=320 h=240 float=left]
V dnešním díle Astrohumoru navážeme na příspěvek z minulého týdne a od znečištění světelného se elegantní kličkou přehoupneme k prachovému znečištění ovzduší. Mohlo by se sice zdát, že toto téma má s astronomií pramálo společného, ale opak je pravdou. Stejně jako světlo mají i částice hmoty v atmosféře vliv na podmínky pozorování nebeských úkazů. Za konkrétní příklad si vezměme zatmění měsíce. Každý, kdo jej viděl, ať už na vlastní oči nebo na obrázcích z internetu, nám může bez váhání potvrdit, že se na takovou příležitost jindy bledá luna zahalí zčásti nebo úplně v háv odstínů marťansky rudé, a to v závislosti na rozsahu zatemněné plochy. Nezvyklé zabarvení je způsobeno především lámáním světla skrz zemskou atmosféru, ale význačný podíl na intenzitě temnoty měsíčního kotouče má právě přítomnost špíny, prachu a plynů na cestě mezi naší optikou a krátery posetou družicí. Nemám v úmyslu tu obhajovat znečišťování – vypouštění zplodin je ze své podstaty ohavné a škodlivé ve všech směrech – ale každý musí uznat, že rudý měsíc je daleko více „atraktivnější“, než jeho bílá verze. Přesto se z vlastního zájmu (a nedostatku inspirace) na závěr uchyluji k otevřené prosbě omezování emisí a šetření životního prostředí, abych uspokojil i zapálené ekology a konec konců, všichni chceme nad hlavami vidět daleko víc, než jen oblaka dýmu, jako v městečku na obrázku.
Snad se nedočkáme chvíle, kdy bude znečišťování stejně efektivní jako plošné propouštění z kriminálů. 😀