[singlepic id=468 w=320 h=240 float=left]Jak je již z nadpisu článku patrno, zmínka bude o jarní vlasatici C/2011 L4 PanSTARRS jejíž jasnost doslova vybízí k pozorovacím výpravám. Již během února 2013, když byla kometa z našich zeměpisných šířek ještě pod obzorem a tudíž nepozorovatelná se ukazovalo, že půjde o zajímavou kosmickou podívanou. Zvláště po optimistických předpovědích, že kometa PANSTARRS nabírá po uvodním zjasnění druhý dech a mohla by tak dosáhnout viditelnosti i pouhým okem bylo rozhodnuto o výpravě, jejímž cílem bylo fotograficky či zákresem zaznamenat tuto vlasatici…
Termín „EXPEDICE PANSTARRS“, jak jsme nazvali naši výpravu padl na víkend 16. – 17. března. Jako základna nám posloužila chata České pošty nedaleko Deštného v Orlických horách, tedy dost vysoko na to abychom byli uchráněni od případné inverze a zároveň dostatečně daleko od přesvětlených městských aglomerací. Ideální místo na odlov komety…
Dlouhodobé předpovědi počasí hovořily nejasně, nicméně s blížícím se termínem výpravy bylo zřejmé, že i tentokrát stojí štěstí na naší straně. Den před odjezdem 15. 3. večer je všem členům výpravy rozeslán pokyn, aby se připravili na výjezd! Předpověď je více než optimistická.
16. 3. první den výpravy
Brzy ráno se schází celá naše skupina, celá Astronomická společnost Pardubice. Probíhá sjezd a volba nového výkonného výboru a předsedy. Vše dopadlo tak jak mělo, mnozí však už mají v hlavě myšlenky na kometu a hvězdami posetou oblohu Orlických hor.
Ve 14:00 jsme kompletní. Dobíhají poslední opozdilci, do aut nakládáme přístroje a zásoby.
Expedice PANSTARRS ve složení:
Petr Komárek, Bedřich Rotrekl, Pavel Štys, Jana Mrňáková, Gabriela Pohanková, Majka Štěpařová, Petr Mrňák (Zlatoslav), Jakub Kvasil (Vasil), Matouš Kotěra (Ferdinand), Martin Bleha (Mülan), Tomáš Shejbal
Je kompletní!
Podle plánu vyrážíme ve 14:30 směr Třebechovice pod Orebem, Opočno a Deštné Orlických horách.
Výjezd na základnu
[singlepic id=474 w=320 h=240 float=right]Závěrečný cca dvoukilometrový úsek vedoucí k základně se pro výpravu stal již na samém počátku téměř osudným… ostré stoupání místy více než silnici připomínalo ledové kluziště a tak technikou naložená vozidla se jen s vypětím všech koňských sil drápala po skelnatě hladkém povrchu.
Sranda ale musí být a tak:
Jako první pomyslnou cílovou páskou projel vůz ze stáje Bedřicha Rotrekla následován závodním speciálem rodiny Mrňákových. Bronz v Ice rallye získal vůz Gabriely Pohankové…
V cíli nás čekalo milé překvapení v podobě vyhřáté základny za což patří velký dík panu správci. A tak se celá naše výprava začala napájet horkým čajem. Bylo 16:00, do přesunu na pozorovací stanoviště zbývala cca hodina a tak si všichni užívali té pohody, kterou tak akorát velká chata poskytovala.
Přesun na pozorovací stanoviště
Původně bylo v plánu vyjet na Šerlich, odpozorovat kometu a teprve pak se ubytovat. Nicméně po zkušenosti s jízdou po ledu se zcela oprávněně všichni řidiči postavili proti plánu jet ICE RALLYE ještě jednou.
V 17:00 jsme se tedy vydali hledat vhodné pozorovací stanoviště. Slabou půl hodinku cesty krásnou zasněženou krajinou k Luisinu údolí se před námi otevřel nádherný rozhled na odkrytý západní obzor. To bylo naše pozorovací stanoviště. Jen kousek nad sjezdovkou.
Vyhlížíme kometu
[singlepic id=473 w=320 h=240 float=left]Každý popadl svůj přístroj a začal vyhledávat kometu, která se očividně nechtěla nechat jen tak lehko objevit. Propátrávali jsme, téměř jako hlídka střežící dané území, západní obzor. Bezúspěšně. A tak zatímco se do většiny z nás pomalu a jistě zakusoval pravý Orlický mráz, kometa si s námi hrála na schovávanou a dávala si dlouho na čas… dokonce ani elektronika digitálních fotoaparátů neměla dlouho šanci. Pomalu jsme se loučili s vidinou vlasatice PanSTARRS když v tom se ozvalo: „Mám! Mám ji!“ To byl Pavel Štys, který i přes skepsi většiny z nás stále v pravidelných intervalech snímal oblohu na svůj NIKON.
Nejprve tedy fotograficky, pak i v dalekohledech si každý z nás prohlédnul vlasatou krasavici která se běžnému, optikou neozbrojenému oku ukrývala a v plné kráse se zjevila až v teleskopu či na čipu fotoaparátů.
Vzpomínka na pana „M“
Rozradostněni z obrazu který se nám naskytnul v objektivech dalekohledů mnohým z nás náhle přestalo být tak moc zima ačkoliv teplota jistě klesala několik stupínků pod nulu. Právě nyní byli mladší členové výpravy z řad astronomického kroužku rádi, že na pozorovací místo pomáhali vynášet montáž Bedřicha Rotrekla na které byl umístěn zrcadlový dalekohled, kterým jsme hned po kometě zamířili na známé objekty „Messiérovského“ katalogu. Naskýtali se nám tak pohledy na úchvatné struktury v mlhovině M42 či velmi pěkný pohled na objekt M45 „Plejády“
Trochu horolezectví…
Přeci jen onen pocit že nám není zima nevydržel věčně a tak jsme se dřív, než z nás bude ledové sousoší rozhodli, pro návrat na základnu. Těžko říct koho napadl ten smělý nápad, ale bylo demokraticky rozhodnuto o sestupu po sjezdovce jakožto nejrychlejší cestě dolů… Tou také byla…
Někdo volil konzervativní styl pěšky, jiní zvolili méně tradiční formu dopravy – válení sudů či využití hýžďového aparátu jako sáněk… Nakonec jsme všichni dorazili živí, zdraví a celí na základnu, kde se v nás mísila totální únava s radostí z úspěšné výpravy.
Zbytek večera jsme strávili v prohlížení nafocené komety a družným vyprávěním. Skončil první den, naprosto skvělý den protože všechno co bylo v plánu se na 100 % povedlo.
17. 3. Druhý den výpravy
Probudili jsme se do stejně krásného dne, jako byl ten předešlý. Na mrakůprosté obloze zářilo předjarní Slunce. Celou tuhle snad až kýčovitou krásu jako první uviděla Gabča, která vyskočila ze spacáku ještě, když všichni ostatní měli hlubokou půlnoc a jela si to všechno pěkně užít na běžkách…
Zbytek výpravy se jen pozvolna hrabošil z vyhřátých pelechů.
[singlepic id=469 w=320 h=240 float=right]Na třináctou hodinu byl stanoven odjezd výpravy a tak bylo dost času na závěrečné obchůzky okolí či nastavení dalekohledu na Slunce.
Přiblížil se čas odjezdu. Už jen to, že doposud vše šlo tak hladce nám mělo být jasným varováním, že něco není v pořádku…
První varovný „výstřel“ zazněl, když Bedřich otočil klíčkem ve své Fabii… a nic. Výmluvná otázka zda auto má vůbec motor byla zcela na místě. Už, už se scházela výprava že do auta zatlačí, když v tom všichni uslyšeli jasný důkaz že automobil motor opravdu má a stačilo pouze postrašil roztlačením.
Druhá etapa ICE RALLYE se však záhy stala téměř bojem o přežití, když bylo zjištěno, že závodní speciál Mrňákových je uvězněn v ledové pasti. Nahoru se nevydrápe a směrem dolů by pochroumal pozadí jinému vozu… Nastalo tak testování různých druhů přírodních (jehličí, hlína) i syntetických (koberec, rohožka) materiálů, po kterých by vůz vyjel nevelký avšak sklovatě zledovatělý kopeček. Nakonec nás zachránil šofér onoho blokujícího vozu.
[singlepic id=472 w=320 h=240 float=left]Nakonec tedy, jak se milý čtenář může dovtípit, jsme nezhynuli zimou, hladem a vyčerpáním, ba ani divoká horská zvířena si na nás nepochutnala.
Závěr tedy zní, že ačkoliv jsme při odlovu komety mrzli, vláčeli se do kopce s těžkou technikou a pak zase klouzali po zadelích ze sjezdovky, ten společný zážitek při spatření komety PANSTARRS a přidružené zážitky z pohodlí domova u počítače neprožijete. 🙂
Tak zas někdy na další výpravě!