Symbolicky, na státní svátek 28. 10. se vypravili členové astronomického kroužku v Pardubicích do pomyslné „Mekky“ české astronomie – do Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Pro čerstvé členy našeho astronomického kroužku se tak jednalo o zela první výpravu tohoto druhu, nicméně i ostřílení „mazáci“ museli přiznat, že právě toto místo zatím z větší části v jejich seznamu návštěv chybí. Pojďme ale pěkně po pořádku…
28.10 v 7:00 (SEČ) se na pardubickém hlavním nádraží postupně scházeli všichni účastníci naší podzimní expedice za astronomií. Celkem 16 mladých astronomů neodradilo ani typické podzimní počasí, ani sváteční termín a s vidinou legendárního ondřejovského „dvoumetru“ o kterém doposud pouze slyšeli, se vydali na místo srazu. Nyní tedy, nastala ona příležitost spařit největší dalekohled v ČR i na vlastní oči.
V 7:38 + 5 min (folklór ČD… ) vyrážíme z Pardubic směr Praha a Senohraby. Dále už jen sice sychravou, ale krásně barevnou, podzimem obarvenou přírodou kraje „Josefa Lady“ až k místu setkání s naším průvodcem, který je smluven „u Friče“, tedy u památníku Josefa Jana Friče zakladatele ondřejovské hvězdárny.
Téměř přesně na jedenáctou hodinu jsme dorazili na místo, kam o chvíli později přišel i náš skvělý průvodce, jímž nám byl místopředseda České astronomické společnostia tiskový mluvčí Astronomického ústavu AV ČR – Pavel Suchan, který se našeho astro kolektivu ujal se vší parádou. A jelikož byl sraz právě u památníku již zmíněného pana Friče, byla nejprve řeč právě o samotné historii a založení Ondřejovské hvězdárny. Členové našeho kroužku si tak postupně prošli historické observatoře či astronomické muzeum, jehož součástí byla velmi poutavá expozice výpočetní techniky, která se během uplynulých desetiletí využívala na astronomickém ústavu. Byť počasí nebylo příznivé pro pozorování, bylo uspořádáno demonstrativní pozorování pozemních cílů historickým dalekohledem. Pro některé letošní nováčky v řadách našeho kroužku to tak bylo symbolicky právě zde, na půdě ondřejovské observatoře, kde se poprvé podívali do skutečného astronomického dalekohledu.
Trasa naší speciální prohlídky, kterou pro nás Pavel Suchan sestavil, nás dále vedla ke slunečnímu oddělení, kde se naši mladí astronomové setkali s pozorovatelem Jozefem Leškem, který popsal a ukázal prácipozorovatele Slunce, včetně jeho fotografií, které byly pořízené místními přístroji. Plni dojmů pokračujeme po trase dál. Nyní nás čekala delší procházka na jejíž trase jsme postupně potkali spektrografy, speciální pracoviště odd. Meziplanetární hmoty, respektive robotický dalekohled určený k pozorování binárních těles. Na konci této delší procházky se mezi stromy začala pozvolna objevovat ohromná kopule onoho legendárního „dvoumetru“ tedy astronomického přístroje, jehož primární zrcadlo má úctyhodných 200 cm v průměru a jedná se tak skutečně o absolutně největší dalekohled na území ČR, který byl 6. 8. 2012 pojmenován po duchovním otci tohoto přístroje, Doc. RNDr. Luboši Perkovi, DrSc., Dr.h.c. Ještě chvíli stojíme před kopulí a posloucháme, jak Pavel vypráví o rozměrech, hmotnosti o úctyhodné síle stěn, která zajišťuje vhodné klimatické podmínky pro pozorování. To vše je ovšem jen předehra pro následující dějství, které nás čeká.
Vstupujeme do předsálí, kde jsme upozorněni, na velký poklop, kterým se ohromné, dvoumetrové zrcadlo dalekohledu v případě údržby dá transportovat mimo budovu. Již to některým dává tušit, že to, co následně uvidí, nebude žádný „drobek.“ Poté se již vydáváme o patro výše do zatím potemnělého prostranství galerie, tedy prosklené stěny, za níž se nachází odborné pracoviště této části stellárního oddělení, tedy pracoviště jehož náplní je výzkum hvězdných systémů. Na Pavlovo vyzvání se sborově odpočítává 3… 2… 1… rozsvícená světla náhle odhalí obří rozměry Ondřejovského dalekohledu a z úst většiny, kteří zatím neměli tu možnost navštívit a spatřit tento „klenot“ se ozvalo ohromující WOW!
Marně se někteří snažili vtěsnat dalekohled do zorného pole svých mobilních fotoaparátů. To co spatřili bylo a je ohromující.
Zážitek z expedice za ondřejovským „dvoumetrem“ byl ještě umocněn kratičkou návštěvou míst, kam se návštěvník běžně nepodívá, za skleněnou stěnu přímo pod 80 tun vážící dalekohled. Jsme téměř u konce našeho putování. Zbývá nám ještě krátké zastavení u tak zvané „radarové loučky“, kde jsou paraboly pro snímání činnosti Slunce v radiovém oboru elektromagnetického záření a radarová zařízení pro detekci a výzkum meteorů.
Jsme na konci skvělé badatelské trasy, přesně na místě, kam jsme před více než třemi hodinami přicházeli plni očekávání, která byla bezezbytku naplněna. Loučíme se s Pavlem Suchanem a svižným krokem míříme zpět ke stanici Senohraby, abychom stihli ideální spoj do Pardubic. Do stanice přicházíme přesně na čas. Přesně na čas odjíždí i vlak – bez nás… Folklór ČD, který jsme zažili ráno a na který jsme tak trochu spoléhali i nyní se tentokrát nekonal. „Půlhoďku“ volna řeší každý po svém. Většinou útokem na zbytky láskyplně připravených zásob od maminky, či místní automat s kakaem a čokoládou. V 16:11 tak nastupujeme do náhradního spoje a definitivně se tak loučíme s krajem, kde se „dělá“ věda. Děkujeme Pavlu Suchanovi za skvělou péči, kterou našemu kroužku věnoval.
Celé fotoalbum z akce najdete na našem facebooku
Chcete podnikat podobné výpravy a dostat se do míst, kam se běžný návštěvník nepodívá? Přihlaste se do našeho kroužku Astronomie. Těšíme se na Vás!