[singlepic id=462 w=320 h=240 float=left]
Po delší době Vás opět zdravím u pokračování svého populárně naučného seriálu o zajímavých vesmírných objektech. Dneska se pojďme podívat na čtvrtou, poslední část povídání o hvězdokupách, mlhovinách a hvězdách, jež je tvoří. Doufám, že po delší pauze si rádi pár vět z mé tvorby opět rádi přečtete a dozvíte se nějaké zajímavosti, po kterých bude pohled na jasné noční nebe o to zajímavější. Tak směle do toho.
Nedávno jsem měl možnost spatřit velmi zajímavý pohled. Procházel jsem blízkým parkem a spatřil před sebou dvě mladé ženy, jak každá před sebou tlačí kočárek. Přecházím je, a když se na ty malé děti chci koutkem oka podívat, zarazím se. Ano, v jednom kočáru skutečně leželo malé dítě, v druhém ale seděla přikrytá dekou velmi stará paní.
Byl to výjev k zamyšlení – jak moc si je tak mladý a starý člověk na první pohled blízký a přitom tak odlišný?
A proč o tom vůbec mluvím? Dnes, v poslední části našich Hvězdokup a mlhovin se zaměříme na kulové hvězdokupy. Právě zde je na místě ono porovnání mládí a stáří.
Kulové hvězdokupy jsou velmi prastaré izolované shluky hvězd převážně v oblasti na okrajích Galaxie, kde obíhají svoji centrální galaxii podobně jako třeba trpasličí galaxie, v našem případě Velké a Malé Magallenovo mračno.
Hvězdy první hvězdné generace, tvořené z drtivé většiny lehkými prvky, jako je vodík nebo helium.
A cože vlastně tou „generací“ myslím? Na počátku vesmíru, když začaly vznikat první hvězdy, byl kosmos plný pouze lehčích prvků. Periodická tabulka dosahovala maximálně železa. Dál se prvky za „normálních“ podmínek syntetizovat nemohly.
Když ale ty největší hvězdné kolosy postupně spotřebovávaly svá vodíková paliva a proběhla exploze zvaná supernova, nastaly správné podmínky k tvorbě nových prvků.
Obrovská teplota, obrovská energie a tlak trhající se z jádra hvězdy za vyvrhování těžších prvků se stal kladivem tvarující na hvězdné kovadlině nové stavební kameny vesmíru.
Kulové hvězdokupy jsou takové domovy hvězdných důchodců, kteří s odstupem shlížejí na zbytek mladé Galaxie. Nutno podotknout, že ne všechny tyto staré hvězdy jsou pouze v kulových hvězdokupách. Nedaleká hvězda HD 140283 ve vzdálenosti zhruba sto devadesáti světelných let je podle posledních měření nejstarší známou hvězdou ve vesmíru.
A jak je možné, že těmto ukrutně starým hvězdám nevyhoří vodíkové palivo jako ostatním hvězdám? Odpověď je prostá – Hvězdy tvořené výhradně jenom vodíkem stárnou pomaleji než ty, jež obsahují i další, těžší prvky. To dalo některým takovým menším hvězdám možnost, dožít až do dnešních časů.
Co říct závěrem? Nejen k tomuto dílu, ale i celému minicyklu „Hvězdokupy a mlhoviny“. Řekli jsme si, jak se tvoří nové hvězdy, nové sluneční systémy. Podívali jsme se na mládí hvězd a jejich odchod z rodinného soužití do hlubin kosmu. Nakonec jsme se zaměřili na nejstarší hvězdné metuzalémy, nejen v naší Galaxii, ale i celém vesmíru.
Jakým neuvěřitelným procesem procházejí hvězdy během svých životů a jak moc se tato procedura překvapivě podobá lidskému životu.
Zdroje:
http://www.astro.cz/clanek/5655