[singlepic id=440 w=320 h=240 float=left]
„Co tam děláš tak dlouho?“ – „Pozoruju.“ – „Nech toho a pojď už dolů.“ – „Sakra, nech mě! Přijdu, až odtud něco uvidím!!“ Marné jsou snahy onoho hvězdáře – amatéra. Než by ze střechy svého domovského paneláku očividně se nacházejícího v srdci velkoměsta spatřil hvězdičku, zřejmě by dopadl podobně jako v pravém okně. A proč, že se tento velice trpělivý člověk nedočká kýženého výhledu? Na svědomí to má jev obecně známý jako světelné znečištění. Jedná se o vedlejší efekt zejména exteriérových zdrojů světla, jako je veřejné osvětlení, nasvícení architektury nebo reklamních ploch, atd., který může v důsledku škodit životnímu prostředí, omezovat podmínky pro noční pozorování oblohy či narušovat životosprávu obyvatel. Lze mu částečně zamezit kvalitní konstrukcí zdrojů, ale nikdy se nepodaří eliminovat ho úplně. Je tudíž na místě, že světelné znečistění je nepřítelem nejen těch občanů, které terorizuje pouliční lampa přímo skrz okna do podkrovní ložnice (jako jsem já), ale hlavně astronomů a pozorovatelů nebes všeho druhu, jejichž předním zájmem je světlomety neposkvrněná obloha. Z toho důvodu se ve většině případů staví observatoře mimo civilizaci, aby se dopad světelných emisí minimalizoval.
Ale ani u nás v Pardubicích na Hvězdárně barona Artura Krause se nemusíte bát neúspěchu. Pokud nás navštívíte v kterýkoliv jasný den, je pokaždé na co koukat. 🙂