Viděli jste zatmění Měsíce (v pátek 16.5.2003 ráno)? Já ano, a toho jistě nebudu litovat.
Posuďte sami. Právě jsem přijel ze Seče (asi 30 km od Pardubic jihozápadně, nedaleko přehrady Seč), kde jsem zažil o víkendu nevšední zážitek. Na zatmění Měsíce jsem zůstal sice zcela osamocen v přírodě, na promrzlém poli, které je asi 400 metrů východně od zmiňované přehrady, ale s úžasem se vracel potom zpět.
Z chaty, kterou máme na Ústupkách asi nejblíže ke břehu z ostatních, jsem vyrazil na vysněné pozorování ve 2:56 SELČ a několikrát se vrátil pro svá pozorovací příslušenství. Konkrétně židličku, dva fotoaparáty, plno oblečení a dalekohled typu Dobson (250/1250), který ještě několik hodin mohl být prakticky k zahození, poněvadž ho napadla minizáplava v našem sklepě. Nakonec však otec před svým odjezdem zrcadlo zprovoznil a dobrodrožství mohlo začít.
Autor obrázku: Alan Stankevitz
Je 3:26, obloha je čirá a jihovýchod má pod vládou planeta Mars. Měsíc oslnivě prosvicuje skrze nedaleké lesy, má však zvláštní podobu úplňku. Z východní strany ho cosi mátkou začuzuje. Jen slabě, nevýrazně, ale dosti nepřirozeně. Na východní straně nad lesním obzorem však zatím velice nejasně začíná svítat. A přeci je pořád tma, úplňková tma s letní oblohou nad hlavou. Po přehradě kdesi dole se začíná plazit nenasytná mlha, lesů se nevyhýbaje. Koukám tak střídavě do okuláru, do foťáku a pak jen okem k Měsíci. Nepřetržitě sleduji změny všeho okolo. Zvláštní klid a ticho pomalu mění napětí. Luna se obrovskou rychlostí sune prostorem směrem ke kuželovitému stínu zemskému a já, tak malý oproti tomu všemu, to teď jen tiše očekávám.
Blízká čtvrtá hodina nemá ústupu, každý pohled stojí za to. Teď už náš soused viditelně změnil tvář. Z jihovýchodního krajíku celý zhnědnul a pořád nijak ostře.
Ve 4:03 SELČ by měl zemský stín začít požírat odražené sluneční světlo, ale hodiny ukazují ještě dvě pouhé minuty před. Jen dvě. Nad obzorem mlha proplouvá jen málo, zato však směrem k zemi velice houstne. Ale nestoupá. Luna se začíná zdát poněkud zploštělá. Co?! Pohledem do dalekohledu mé přesvědčení nabývá kladných hodnot. Nastávající překvapení je otázkou jen několika sekund…Je to tu! Kontrastně hnědý stín se prostolibě zakusuje do jihovýchodního měsíčního okraje. A jak rychle. Při pohledu okem se zdá, jakoby nekonečně zářivý disk najednou ztratil sílu. A začal hasnout z kraje. Jakoby z kraje dohoříval…
Východ Slunce se neudržitelně přibližuje, východní obzor začíná zdobit slabý světelný kužel: překrásné zodiakální světlo. Pole je ve vládě jinovatky. Postupem z pole bych však mohl plavat v nádherné peřině. Mlha totiž tolik zhoustla při přehradě, že se neudržela a propletla se po zemi až na 30 metrů nad povrch hladiny romantické Seče. Zatímco tamní rybáři rozeznají sotva své pruty, já se kochám výjimečnou a překrásnou podívanou. Panoramatickým pohledem na mizející poskvrněnou kouli v temném nebi nad soukající se kupou běloučkého plynu. Zamrzá mi fotoaparát a nefungují hodinky. Druhým foťákem ale fotím ostošest, abych něco stihl, než zamrzne také. Je poměrně zvláštní, že jsem to jen já kdo širého okolí, kdo tu vůbec něco zkoumá na nebi. Vždyť je to zatmění Měsíce. No, to je jedno.
4:46 SELČ. Z nádherného stříbrného vládce se stává rudý srpek nevysoko nad obzorem. Obloha se za tu krátkou dobu výrazně proměnila. Zodiakální šikmý kužel proměnil celé nebe šerem, jen jasné stálice ještě poněkud slábnou. A mizí. Půl hodina do východu Slunce. A mlha stoupá. Už pomalu prochmatává lesní špičky a nevýrazný růžový srpek rychle poklesává. V tuhle dobu je již celých 5 hodin ráno. Ošidné sluneční světlo je mnohem větší každou minutou. Klepou se mi ruce, zima zhltla už i špičky nohou. Červený, těžce zahlédnutelný cep rudne víc a sune se k obzoru. Zvedám radši triedr. Mlha trochu klesá, takže mi posílila sebevědomí. Sklápím hlavu a snažím se přečíst čas na rukou rozmrzlých hodinkách. Je 5.11 SELČ. Obracím smysly opět do dáli kupředu, ale nikde nic. Hledám triedrem a mlha poněkud olizuje svými bílými jazýčky západní obzor. Bohužel. Vše je pryč.
Autor obrázku: Mike O’Leary
O 5 minut později vyšlo Slunce a začal nový den, už ničím odlišný od ostatních. Měsíc zatím krásně předváděl zbytek představení. Však ne už nad naším územím. Škoda. Mezitím mlha procházela severně a pomalu se před Sluncem rozprchávala. Za půl hodiny už po ní zbylo jen mokro. Z toho jsem ještě stačil něco nafotit. Tak to je můj skvělý zážitek ne sečském poli. A co vy? Viděli jste zatmění Měsíce?…
* SELČ – středoevropský letní čas (zimní + 1 hodina, světový + 2 hodiny)
- Poznamenávám, že jev na našem území bude tento rok vidět ještě 9.listopadu v úplné fázi od 2.07 do 2.29 zimního času (SEČ). Bude velice krátké, zato však barevné a vysoko nad obzorem (zimní a podzimní úplňky jsou vysoké – to kvůli poloze Měsíce v nejvyšších oblastech ekliptiky pro naše území) a hlavně viditelné v celém svém průběhu.
- V příštím roce budou také dvě zatmění Měsíce, a to 4.5. 2004 a 28.10. 2004. Obě u nás viditelná (sice ne v celém průběhu, ale s úplnou fází již dostatečně nad obzorem)