Po delší odmlce se můžeme opět těšit na velmi zajímavou kometu. V roce 2006 se totiž očekává opravdu mimořádně příznivý návrat periodické komety 73P Schwassmann-Wachmann 3, která v druhém květnovém týdnu proletí v neuvěřitelně malé vzdálenosti od Země – 0,074 AU (11,1 mil km, což je asi 29 násobek vzdálenosti Měsíce od Země). Tímto přiblížením předčí i věhlasnou kometu C/1996 B2 Hyakutake, která minula Zemi ve vzdálenosti 0,102 AU (14,9 mil km) 25. března 1996. Pamětníci dokonce potvrdí, že mohli sledovat chvost dlouhý přes 80° a že sledovali historicky kometu, jejíž vzdálenost perigea překonaly jen 32 komety předtím (historicky dochované). Kometa 73P bude znovu tou 32., protože už jednou byla od Země v malé vzdálenosti (31.května 1330, 0,062 AU). Avšak to je jen polovina toho, co kometu činí tak zajímavou. Druhou polovinu si uvědomíme v průběhu článku…
Kometu objevili 3. května roku 1930 Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann, němečtí astronomové působící na Hamburské hvězdárně v Bergedorfu. Byl to malý difúzní obláček na snímcích té noci; jejich primárním cílem však bylo monitorování a hledání planetek, takže kometa byla jakousi milou odměnou. Na jejich snímku dosahovala kolem 9,5 magnitudy a při pozdějším dohledávání byl nalezen předobjevový snímek v archivu pozorování hvězdárny v Babelsbergu. Ten pocházel již z nocí 27. a 29. dubna téhož roku.
Kometa se 31. května přiblížila k Zemi na méně než 0,062 AU (6 – 7 magnitudy). Dále byla pozorovatelná až do 24. srpna, kdy se ztratila z dosahu tehdejších přístrojů na pomezí souhvězdí Ryb a Vodnáře. Astronomové však mohli z napozorovaných dat celkem spolehlivě určit její periodu oběhu, která činila 5,44 – 5,46 let.
Veliké očekávání komety v roce 1935 však zklamalo a jak už to bývá, i 73P byla navíc ovlivněna slapovými silami planety Jupiter. Takže následujících 44 let byla ztracena. Konkrétně Jupiter její dráhu ovlivnil v říjnu roku 1953 a v listopadu 1965. Evropští matematici N.A. Belyaev a S.D. Shaporev v roce 1973 předpověděli, že po nemožném návratu roku 1974 může být nalezena až v roce 1979. Po znovuobjevení 13. srpna 1979 (J. Johntson a M. Buhagair, Perth v Austrálii) byla již pozorována pravidelně. V roce 1990 proletěla od Země ve vzdálenosti 0,367 AU. Nejpřekvapivější průlet byl však ten následující.
Japonský astronom K. Kinoshita ji 19. srpna roku 1995 spatřil jako obláček 12,9 magnitudy. Předpověď pro návrat byla nepříznivá – kometa se měla 17. října 1995 nacházet od Země ve vzdálenosti 1,311 AU a navíc byla pořád nízko nad západním obzorem v souhvězdí Štíra poblíž slunečního kotouče, od něhož úhlově vzdalovala, avšak byla pořád nízko nad obzorem v souhvězdí Střelce. Když se kometa v září 1995 téměř ztratila v záři Slunce, začala rapidně narůstat její rádiová OH emise. Kometa měla původně 9. magnitudu, avšak po konjunkci se Sluncem ji astronomové pozorovali jako objekt skoro o magnitudu jasnější. Osud do komety znovu udeřil počátkem října ještě před průchodem přízemí, kdy v průběhu několika hodin narostla jasnost komety na 6. magnitudu!
Do konce prosince její vysoká aktivita umožňovala za normálních podmínek již zcela nepozorovatelnou kometu sledovat pouhými binokuláry. V polovině měsíce ještě dosáhla 8. magnitudy, když prošla další explozí. Už po prvním zjasnění u ní bylo objeveno podvojné jádro, po prosincové explozi to byly 4 jádra označena písmeny „A“ – „D“. Ještě by stálo za zmínku, že v roce 1996 byl fotometricky odhadnutý průměr největšího jádra „C“, jenž činil 1,1 km.
Podvojné jádro komety
Není tedy divu, že nejnapínavějším očekáváním v historii pozorování komety byl rok 2001, byť to byl velmi nepříznivý návrat. Ještě v listopadu roku 2000 se objevily její 3 komponenty, které se po předchozím návratu geometricky a matematicky shodovaly s jádry „B“ a „C“. Zbylá dvě jádra zanikla. A to třetí objevené? Ukázalo se, že při posledním fragmentaci nebyla složka „C“ jednotnou, ale dvojitou. Postupně se menší fragment z dvojsložky „C“ vzdaloval od svého souputníka, až jej bylo umožněno nalézt při tomto návratu. Získal označení „E“.
Fragmenty komety
Složka „C“ se stala hlavní složkou a byla nejjasnější, „E“ byla o 1,5 – 2 magnitudy slabší a „B“ o 2,5 – 3 magnitudy slabší (obě vztaženy k „C“). V roce 2000 došlo k další fragmentaci (komponenta „C“) a mohly být krátce sledované „kometky C, E, B a F“. Koncem roku 2001 se již komponentu „E“ nepodařilo nalézt. Otázkou návratu roku 2006 tedy zůstává: Kolik komponent ještě existuje a čím nás překvapí tento geometricky velmi příznivý návrat?
Jak je to s dráhou na obloze? Vzhledem k tomu, že není jisté, kolik komponent existuje, uvedeme zde dráhu té nejjasnější a největší komponenty „C“; navíc úhlové rozdíly jednotlivých komponent na obloze budou markantní a bylo by nutné uvádět dráhu pro každou z nich zvlášť (počátkem ledna budou od sebe kolem 0,4° daleko, počátkem května to již budou jednotky stupňů!).
Dráha složky „C“ v lednu 2006 začíná v severní části souhvězdí Panny, kde 19. ledna mine o 0,5° jižně epsilon Vir (2,9 mag). 13. února se dostává do jižních hranic Pastýře, je tedy pozorovatelná časně ráno. Zde mění svůj směr z východního na severní a 23. března prolétá asi 2,5° východně od alfa Boo (-0,05 mag, Acturus). V polovině dubna její pohyb nabírá na rychlosti, 18. dubna vstupuje z jihozápadu do Severní koruny, je pozorovatelná již celou druhou půlku noci. 29. dubna vstupuje do Herkula, kde se 1. května setká v jižním směru s věhlasnou kulovou hvězdokupou M13. Dělit je budou necelé 2°. Do blízkosti nadhlavníku se dostává 6. května při vstupu do Lyry (prolétá přesně ve středu souhvězdí), kdy se zároveň již velmi přibližuje k Zemi. 10. května se naskýtá možnost pro fotografování, kometa je v okraji Mléčné dráhy a letí přes „krk“ Labuťě. 13. května jen na chvilku poletí v Lištičce a je nejblíže k Zemi (0,07 AU). Dalekohledy můžeme posledních několik dnů sledovat její rychlý pohyb – za hodinu urazí víc než 0,3°! Další den vstupuje do Pegase a její viditelnost se krátí. 21. května je již v severní části Ryb, o šest dní později vstupuje do Velryby a ztrácí se na chvíli na denní obloze. Opět se vrací na ranní oblohu počátkem července, kdy bude do konce roku 2006 stále v souhvězdí Velryby. Měsíc vždy ruší v první polovině měsíce, avšak kometa je od něj vždy dostatečně daleko v období svého největšího přiblížení k Zemi.
Předpověď jasnosti všech složek komety je samozřejmě velmi nejistá. Pozitivní úlohu zde hraje malá vzdálenost od Země, avšak budeme se muset spolehnout na fyzikální vlastnosti jednotlivých jader naměřené z předchozích návratů. O širokém rozptylu odhadů jasnosti svědčí i fakt, že komponenta „C“ má být dle optimistických zpráv jasná kolem 2. magnitudy, dle pesimistických výpočtů „jen“ 7. magnitudy. Vše též závisí na tom, nakolik budou jednotlivé složky aktivní. Nicméně ať už bude jasnost jakákoliv, je jisté, že pro mnohé to bude největší přiblížení komety k naší planetě za celý jejich život.
- Zdroje:
- Hvězdářská ročenka 2006, P. Příhoda a kol., Pasáž meziplanetární hmoty – Vladimír Znojil, HaP Praha, 2005
- Zpravodaj společnosti MPH číslo 12 (222), Vladimír Znojil a Ivo Míček, 2005
- http://cometography.com/pcomets/073p.html