[singlepic id=149 w=320 h=240 float=left] Astronomická společnost Pardubice uspořádala i letos pro své členy soustředění, které mělo přispět k utužení přátelských vazeb mezi členy a též k prohloubení jejich odborné úrovně. Soustředění jsme letos spojili s další tradiční akcí, tzv. astrokoly, což spočívalo v tom, že na místo soustředění do Rojetína na vysočině jsme se dopravili právě na kolech. Akce se konala od 11. do 15. srpna a jejím cílem bylo Canada Goose online mimo jiné pozorování každoročního meteorického roje Perseidy. Počasí nakonec nevyšlo úplně podle přání (avšak Perseidy jsme přeci jen spatřili), ale i tak byla akce mimořádně vydařená.
1. den, 11. srpna 2010
Vyrazili jsme ve středu 11. srpna 2010 asi tak o půl deváté ráno od Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích ve složení Pavel Štys, Petr Musil, Honza Kříž a Martin Slezák. Spolu s námi jela doprovodným motorovým vozidlem, vezoucím i veškerou bagáž, Anna Slezáková se synem Antonínem.
Povinná zastávka byla v Chrudimi pro turistickou známku, které Pavel sbírá, pak až v Luži, kde jsme měli pod slunečními hodinami sraz s Annou na oběd. Další postupový cíl pak byl v Nových Hradech, kde jsme si s nadšením prohlédli museum cyklistiky. Krásná sbírka různých slepých uliček technického vývoje bicyklu, často jsou zde však k vidění i různá technická řešení z dob dávno minulých, která se jako novinky prezentují i v současné době. Ze zajímavých exponátů lze jmenovat např. přenos výkonu kardanovým hřídelem, dvojstupňovou převodovku ve šlapacím středu, cyklistickou sajdkáru, kloubové dvoukolo, přívěsný vozík pro dítě, tříkolky s diferenciálem, vojenské kolo s nosiči granátů, či dvoukolo, na němž bylo podle konstrukce rámu pro dámu vyhrazeno přední místo, ale aby nešlo o kolo bez řidiče, bylo řízení svěřeno zadnímu jezdci, ve kterém byl předpokládám muž (obě řidítka byla důmyslně spřažena, takže případné řidičské chyby dámy mohl napravit skutečný řidič).
Z Nových Hradů již to bylo jen kousek, byť prudce do kopce, do Proseče, kam jsme jeli kvůli její vyhlášené planetární stezce (tato obec je jinak proslulá též svojí fajfkařskou tradicí). Spokojili jsme se jen se Sluncem a vnitřními planetami, Jupiter jsme již nenašli a další planety jsme předem vzdali, neboť jsme Canada Goose Toronto měli zprávy o tom, že stezka vede zarostlými cestami až necestami, které jsou v případě mírně vlhkého počasí značně rozbahněné, prakticky nesjízdné a velmi těžko schůdné. Navíc stezka vedla jistě strmě do kopce, protože Pluto mělo být až u rozhledny Terezka, která je samozřejmě na kopci. Kromě toho jsme si byli vědomi toho, že Pluto je od Slunce asi tak 40x dále než Země a dneska jsme ještě museli dojet do Poličky.
Na Terezce jsme se nakonec ještě přece jen stavili, dojeli jsme tam však pohodlnější cestou po silnici. Pak už to bylo jen kousek na vrchol stoupání v nějakých 700 m.n.m.a pak už prakticky z kopce až do Poličky.
Zde jsme spali v kempu na fotbalovém hřišti.
2. den, 12. srpna 2010
Hned další den ráno se k nám připojil Marek, který náš jednodenní náskok dojel za necelé dvě hodiny vlakem. Po prohlídce města, zejména monumentálního opevnění, jsme vyrazili směr Jimramov a Bystřice nad Pernštejnem. Cesta byla občas do kopce, občas z kopce, jak už to na vysočině bývá. Z Bystřice, kde jsme se naobědvali, jsme jeli dále na Dolní Rožínku, kde jsme chtěli vidět alespoň něco ze zdejších uranových dolů. Viděli jsme jen nějaké již nepoužívané těžební věže a ohromnou fotovoltaickou elektrárnu postavenou na březích retenční nádrže. Ta patrně s ohledem na současnou energetickou politiku státu vydělává víc než celé doly.
V samotné Dolní Rožínce jsme pak navštívili Muzeum veteránů, kde mají krásnou sbírku zejména vozidel značky Tatra. Jako suvenýr jsme si zakoupili asi metr dlouhou hadici typu „krkavice“ zakončenou jakýmsi primitivním rezonátorem. Ta když se roztočí, tak podle počtu otáček (podle obvodové rychlosti rezonátoru) vydává zvyky různých diskrétních tónů. Šlo jich vyloudit až šest a intervaly mezi nimi byly od nejnižšího: čistá kvinta, čistá kvarta, velká tercie, malá tercie a ještě jedna malá tercie, ta ale byla ještě trochu menší než ta „normální malá“. Tedy poměry mezi jednotlivými tóny (jejich online casino nederlandsegokken frekvencemi) byly 2:3:4:5:6:7. Tato skutečnost zjevně nějak souvisí s vroubkováním hadice, nicméně přesná podstata nám zůstala přes vzrušené debaty utajena. Pythagoras by za takovou hadici jistě dal celé jmění, nás stála 30 Kč.
Večer to vypadalo na zataženo, tak jsme vytáhli společenské hry – Bang a Transameriku. Kolem půlnoci se však krásně vyjasnilo. Dalekohled, který jsme si přivezli, jsme sice sestavený neměli a teď v noci se nám do toho už nechtělo, zato zrovna nastávalo maximum Perseid. Měsíc nesvítil, světelné znečištění na velmi nízké úrovni, takže létaly jedna za druhou, včetně několika krásných bolidů, jejichž dráha byla zřetelná ještě i několik desítek vteřin. Nějak jsme se ale tak nechávali unášet kouzlem okamžiku, že jsme nečinili o naších pozorováních vůbec žádné záznamy, ať už by šlo alespoň o počítání či zaznamenávání časů průletu. Třeba příště.
3. den, 13. srpna 2010
Další den byl již třetí, tedy odpočinkový. Vyrazili jsme do blízkého Tišnova, což bylo v podstatě pořád z kopce. V Tišnově byl oběd v Hotelu Květnice a pak jsme se vyvalili u zdejšího koupaliště. Teda až na Pavla. Ten potřeboval ukojit svoji sběratelskou vášeň, takže se vydal na sólový výlet do Veverské Bitýšky a na Šajcovnu. Voda byla ledová, počasí nijak horké. Nejvíc si tedy koupání asi užil Toník, ten byl po většinu času v dětském brouzdališti, které bylo přece jen o něco teplejší. Po zastávce v Penny Marketu a v cukrárně jsme se na zpáteční cestu vydali raději vlakem. Z logiky věci by to bylo skoro pořád do kopce, což by nám jistě nepřineslo žádný požitek. Ze zastávky Níhov, kam jsme vlakem dojeli, to bylo naopak prakticky po rovině a jen asi 4 km. A večer pak vaflapárty a pak zase Bang a Transamerika. Svým herní stylem všechny překvapoval zejména Honza, který střílel hlava nehlava, a to zejména do vlastních řad. Pravda, hra tím byla o to napínavější. Večer bylo bohužel zataženo, takže na pozorování nedošlo.
4. den, 14. sprna 2010
Protože příliš fyzické aktivity skutečně škodí, a navíc jsme podle údajů z předpovědních modelů usoudili, že bude pršet, zvolili jsme i po třetím odpočinkovém dni pro čtvrtý den program ještě odpočinkovější. Naším cílem byl cca 4 km vzdálený Ranč u Bizona, kam jsme hodlali dorazit na oběd. To vše pěšky, abychom cestou mohli sklidit nějaké ty houby, co se v Rojetínských lesích urodily. Cestou jsme mohli obdivovat další železniční viadukty, kterými je tento úsek trati Tišnov – Křižanov proslulý, cestu zpět jsme si pak zpestřili hledáním krabičky zvané cash nacházející se na skalním výchozu nad naším údolím. Úroda hub byla dostatečná, zejména Anna se z každé odbočky z cesty do Lesa vracela s kapitálními úlovky. Večeře tedy byla po pravěkém způsobu uspořádána z toho, co jsme nasbírali (neulovili jsme bohužel nic). Večer bylo opět zataženo, tak jsme zůstali při společenských hrách.
5. den, 15. srpna 2010
A přišel pátý den, kdy jsme se museli vydat na cestu domů. Anna s Toníkem opět vyrazili autem, k nim si přisedl i Petr, který si stěžoval na bolesti v noze, které mu znemožňovaly další jízdu vlastní silou. My ostatní jsme dlouze přemítali, jak se zpět do Pardubic dostat. Nejjednodušší by samozřejmě bylo sjet těch zhruba 100 km na kole, na to si ale někteří netroufali. Tak byla možnost jet vlakem do Žďáru, odkud je to do Pardubic již jen cca 60 km převážně z kopce. Nakonec jsme zvolili variantu třetí, tedy jeli jsme cca 50 km do Brna (vlastně přesně opačným směrem než jsou Pardubice) a odtud 151 km vlakem. Cesta byla sice z počátku (do Tišnova) v podstatě z kopce, ale pak už se jelo zvlněnou krajinou, navíc směr a síla větru nám cestu značně ztěžovaly, Pavel přesto cestou stačil ještě ulovit nějaké ty známky. Po příjezdu do Brna jel vlak asi za hodinu a za další dvě už jsme byli v Pardubicích. Na nádraží jsme kolem sedmé hodiny výpravu ukončili. Za rok jistě budeme v podobném duchu pokračovat, třeba příště i obohatíme astronomický program.