Každý tak nějak tušíme, že 20. dříve 21. března nastává astronomické jaro. Co se ale, musí stát, abychom mohli skutečně tvrdit, že na minutu přesně nastala jarní rovdonennost? Dle definice je příchod astronomického jara, tedy jarní rovnodennost okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Abychom mohli určit přesný okamžik příchodu astronomického jara, potřebujeme průsečík dvou rovin. Tou první je nebeský rovník. Ten je v rámci rovníkových souřadnic průmětem pozemského rovníku na oblohu. Druhá promítnutá rovina je rovina oběžných drah planet Sluneční soustavy. Tu nazýváme Ekliptika. Průsečíky těchto dvou rovin určují právě rovnodennosti.
Jarní rovnodennost je tedy definována vstupem Slunce do Jarního bodu, tedy jednoho z průsečíků nebeského rovníku a ekliptiky. Jarní bod je tedy počátečním bodem pro rovníkové souřadnice používané pro popis polohy těles na nebi. Jeho rovníkové souřadnice jsou tedy α=0° (rektascenze), δ=0° (deklinace). Aktuálně se tento bod promítá do souhvězdí Ryb. Před 2000 lety, kdy lidé začínali pozorovat oblohu a systematicky měřit polohu nebeských těles se tento bod nacházel v souhvězdí Berana. Díky precesi zemské osy se však tento bod posunul o jedno a půl souhvězdí a tak astrologická znamení a souhvězdí spolu dnes již nekorespondují. Odtud tedy pochází i současné označení jarního bodu symbolem Berana. 20. 3. v 10h 01m Slunce vstoupí do jarního bodu a nastane tak Jarní rovnodennost.
Proč už jaro nenastává 21. března?
Po většinu dvacátého století a ještě v první dekádě toho jedenadvacátého platila poučka, že jaro začíná vždy 21. 3. proč je to tedy nyní jinak? Naposledy jsme se příchodu jara 21. 3. dočkali v roce 2011 od té doby se datum jarní rovnodennosti posunul na 20. 3. Důvod je čistě lidský. K počítání času používáme čistě lidský výtvor – kalendář. Naše planeta se ale řídí pravidly nebeské mechaniky nikoliv lidmi vytvořenými měřítky. Země oběhne kolem Slunce za 365 dnů, pět hodin a 49 minut. Náš platný, gregoriánský kalendář se s tím srovnává tak, že každé čtyři roky jeden den přidává (29. únor), a to tehdy, kdy je číslo roku dělitelné čtyřmi. Ovšem na konci století, v letech jako 1900, 2000, 2100, se jeden den přidává jen tehdy, když je rok dělitelný číslem 400 (stalo se tak tedy v roce 2000, ale nestane se tak v roce 2100). Ve čtvrtek 20. 3. tak podle kalendáře přijde první jarní den. Rozhodně se ale, nejedná o výjimku. V tomto století už ani jednou nenastane jarní rovnodennost 21.3. Postupně se tak dočkáme prvního jarního dne dokonce 19.března. K původnímu datu tedy 21. březnu se vrátíme nejdříve v roce 2102.