V pátek 20. března nastane jarní rovnodennost. Pro mnohé z nás je to jen obyčejný den, který každý rok startuje astronomické jaro, byť tomu počasí ne vždy nahrává do noty. Proč ale není jarní rovnodennost 21. března? Jak k ní dochází? A jak je to s délkou dne o rovnodennosti? Zajímá-li Vás to, čtěte dále.
Co je jarní rovnodennost
Jarní rovnodennost, kterou považujeme za počátek astronomického jara, letos nastává 20. března v 11:43 UT (Greenwichský čas), tedy ve 12:43 SEČ. Rovnodennost nastává v okamžiku, kdy se naše Slunce nachází přesně nad zemským rovníkem. Protože souřadný systém na obloze (rektascenze a deklinace) je odvozen od Země, nachází se Slunce v tomto okamžiku též na nebeském rovníku.
Takové okamžiky nastávají do roka dva, máme tedy rovnodennost jarní a podzimní. Při jarní přechází Slunce z jižní oblohy na severní, při podzimní naopak. Před jarní rovnodenností tedy Slunce svítí více na jižní polokouli, po tomto okamžiku naopak ozařuje více polokouli severní a díky tomu nám po jarní rovnodennosti nastává na severní polokouli teplejší část roku (a na jižní naopak).
Jarní bod
Při jarní rovnodennosti, se Slunce nachází v tzv. jarním bodě, který je referenčním bodem soustavy rovníkových (ekvatoriálních) souřadnic na obloze. Jak vyplynulo z předchozího, leží jarní bod na rovníku, má tedy deklinaci 0°. Z definice má pak tento bod též rektascenzi 0° (resp. ve starším vyjadřování 0 hodin). Jarní bod je tedy počátkem soustavy rovníkových souřadnic na obloze a plní pro nebeský souřadný systém tutéž funkci, kterou by plnila Greenwichská hvězdárna pro soustavu zeměpisných souřadnic na Zemi v případě, že by Londýn byl na rovníku.
Přechod mezi znameními zvěrokruhu
S jarní rovnodenností bývá spojována též formulace „Slunce přechází ze znamení ryb do znamení berana“. Tato skutečnost je svrchovaně významná zejména pro hvězdopravce (ty, kteří hvězdářům kvůli historickému vývoji ukradli vědecké pojmenování astrologie a na hvězdáře pak zbyla jen astronomie). K tomu je však dlužno dodat, že uvedená formulace o přechodu z ryb do berana je poněkud zavádějící. Poloha jarního bodu na obloze (vůči hvězdám) se totiž v čase vlivem precese zemské rotační osy mění. Tento bod se tedy postupně po nebeském rovníku posouvá, a to takovou rychlostí, že kolem dokola se přesune přibližně jednou za 25 800 let (této periodě se jinak říká platonský rok).
Tím, že se na obloze mění poloha „počátku souřadnic“, mění se přirozeně velmi pomalu i souřadnice jednotlivých nebeských objektů. Při jejich přesném určování je proto třeba vždy vztáhnout tyto souřadnice k nějakému okamžiku (tzv. ekvinokcium, v současnosti se např. většinou používá rok 2000.0).
Dalším důsledkem téhož pak je, že se postupně mění hvězdné pozadí, na kterém se jarní bod promítá, tedy jinými slovy souhvězdí, ve kterém se Slunce při jarní rovnodennosti nachází. Na rozhraní souhvězdí ryb a berana se přitom jarní bod nacházel před cca 2 000 lety. V té době, vznikal základ současného hvězdopraveckého učení a data znamení zvěrokruhu tak byla odvozena od poloh souhvězdí v té době. Tato znamení pak pro jednoduchost zůstala svázána s kalendářním rokem (jde de facto o kalendářní období), již však neodpovídají skutečným souhvězdím, ve kterých se Slunce v daném znamení promítá. Posun v současné době činí přibližně 26 dní.
Zde je třeba důsledně rozlišovat „znamení zvěrokruhu“ a „zvířetníková souhvězdí“. Zatímco znamení zvěrokruhu jsou definována na systému rovníkových nebeských souřadnic jako 12 úseků po 30 stupních s počátkem právě v jarním bodě, zvířetníková souhvězdí jsou souhvězdí, v nichž se Slunce skutečně promítá (v každém z nich je Slunce jinak dlouho, navíc jich je 13 – oproti znamením zvěrokruhu je zde navíc Hadonoš). Slunce tedy při jarní rovnodennosti skutečně přechází ze znamení ryb do znamení berana, ale nachází se v hloubi souhvězdí ryb, poblíž souhvězdí vodnáře. Stejně tak i narodil li se někdo v určitém znamení, Slunce tehdy bylo pravděpodobně v úplně jiném souhvězdí.
Astronomové tuto nesrovnalost rádi používají jako jasný důkaz nesmyslnosti astrologie, neboť již základní stavební kámen je vlastně tak trochu zfalšovaný. Astrologové však mají odpověď a posunu jarního bodu v rámci znamení využívají k definování tzv. věků. Takže nyní, když オンライン カジノ se jarní bod nachází v souhvězdí berana, resp. přesněji zvěrokruh je otočen o méně než 30 stupňů, máme věk berana. Za pár set let, až otočení zvěrokruhu přesáhne 30 stupňů, tedy celého jednoho znamení, se ocitneme ve věku vodnáře, jak se o něm zpívá ve známé písni Age of aquarius z muzikálu Hairs. K tomu je však třeba poznamenat, že sami astrologové nemají tak úplně jasno v tom, kdy vlastně ten věk vodnáře nastane, resp. zda už vlastně nenastal (zmiňovaná populární píseň vychází z toho, že tento nový věk nastane koncem 20. století a s tímto novým věkem vstoupí do naších životů láska, světlo a humanita).
Délka dne a noci
Již z pojmu rovnodennost vyplývá, že v tento den je na celé Zemi (vyjma okolí pólů) den stejně dlouhý. Traduje se též, že při rovnodennosti je den stejně dlouhý jako noc. Již pouhým nahlédnutím do hvězdářské ročenky, popř. sledováním zpráv o předpovědi počasí, jejichž součástí je oznamování času východu a západu Slunce, zjistíme, že za rovnodennosti den a noc stejně dlouhé nejsou. Den je o chvíli (na 50. rovnoběžce cca o 20 minut) delší než noc. Konkrétně na průsečíku 15. poledníku a 50. rovnoběžky (poblíž Kouřimi ve středních Čechách) letos 20. března Slunce vychází v 6:03 h a zapadá v 18:13. Den má tedy délku 12 h 10 min, noc pak 11 h 50 min. Takto je den delší než noc na celé Zemi, žádná místa, kde by naopak o rovnodennosti byl den o chvíli kratší než noc, na Zemi nejsou. Důvodem je tzv. atmosférická refrakce, kdy sluneční paprsky jsou při průchodu atmosférou lámány (resp. jak vstupují do hustších a hustších vrstev postupně ohýbány) tak, že Slunce se nám jeví nad obzorem i v případě, že již je fyzicky pod obzorem. Tento posun směrem nad obzor činí více než celý sluneční průměr, tedy více než přibližně 0,5 stupně. Nebýt atmosféry, byl by tedy na rovnodennost skutečně na celé Zemi den stejně dlouhý jako noc. Vlivem atmosféry je však den o něco delší. Zároveň rovněž z důvodu refrakce platí, že ve vyšších zeměpisných šířkách je i při rovnodennosti den o něco delší než na rovníku, neboť Slunce zde pod obzor sestupuje pod malým úhlem (na rovníku sestupuje Slunce o rovnodennosti kolmo k zemi) a na překonání rozdílu 0,5 stupně tedy potřebuje více času. Na pólech (a to na severním i jižním) je v době rovnodennosti Slunce nad obzorem celých 24 hodin. V době rovnodennosti je tedy na obou pólech polární den, přičemž na jednom před pár dny začal a na druhém za pár dní skončí.
Datum rovnodennosti
Letos jarní rovnodennost nastává 20. března. Již na základní škole jsme se však všichni učili, že jaro začíná 21. března. Tedy další „nesrovnalost“. Rovnodennost skutečně může nastat 21. března, ale stejně tak i 20. března ba dokonce i 19. března a 22. března. Nejde o žádnou nepravidelnost v nebeské mechanice, jde naopak o důsledek nepravidelnosti našeho kalendáře, který se snaží s nebeskou mechanikou držet krok. Potíž je v tom, že náš kalendář má dvě základní jednotky (den a rok). Aby byl kalendář v občanském životě snáze použitelný, obsahuje rok celý počet dní. Skutečný, tzv. tropický, rok však neobsahuje celý počet dní, ale obsahuje jich 365,2422. Proto střídáme roky o délce 365 dní a 366 dní, a to podle takových pravidel, aby se odchylka od skutečného roku příliš nezvyšovala (podle pravidel Gregoriánského kalendáře, který používá dnes rozhodující část světa včetně nás, má kalendářní rok délku průměrně 365,2425).
Datum jarní rovnodennosti (a stejně tak podzimní rovnodennosti a obou slunovratů) pak záleží na tom, v jaké fázi cyklu pro vkládání přestupných roků se nacházíme. Nejpozději vždy tyto významné dny nastávají právě v přestupný rok, neboť kalendář v tento rok vložením 29. února vždy poskočí o tři čtvrtě dne zpátky (366 – 365,2422 = cca 0,75). Pak se kalendář každý rok přibližně o čtvrt dne posouvá dopředu až se po čtyřech letech opět vkládá 29. únor. Tento základní čtyřletý cyklus by tedy neměl způsobit variace větší než ¾ dne. Kde se tedy berou data 19. a 22. března? Důvodem je delší, 400letý cyklus. Při vkládání přestupných roků každé 4 roky je délka roku 365,25 dne. Rok je tedy proti jeho skutečné délce 365,2422 dne příliš dlouhý, za skutečným astronomickým rokem se zpožďuje. Proto je potřeba některé přestupné roky vypustit. Gregoriánský kalendář tedy nevkládá přestupné roky každí čtyři roky, ale vypouští je v těch letech, jejichž letopočet je sice dělitelný čtyřmi, ale je zároveň dělitelný sty (např. rok 1800 či 1900 tak přestupné nebyly). Opět jej však vkládá, pokud je letopočet zároveň dělitelný i čtyřmisty (proto rok 2000 přestupný byl). Tím se liší gregoriánský kalendář od kalendáře juliánského, který dodnes používají jako církevní kalendář pravoslavní křesťané a který vkládá přestupné roky pravidelně každé čtyři roky. Za 100 let, po kterých je obvykle jeden přestupný rok vypuštěn a rozdíl dorovnáván, získáváme variaci dalšího ¾ dne. Z pravidla gregoriánského kalendáře však zároveň vyplývá, že nastávají též období, kdy přestupný rok není vypouštěn celých 200 let. Zde je potom variace více než jeden a půl dne, což spolu s variací v rámci 4-letého cyklu činí téměř dva a půl dne.
Nyní se nacházíme těsně za polovinou jednoho takového 200-letého období, neboť právě rok 2000 byl tím rokem, kdy přestupný rok byl zařazen, ačkoliv byl letopočet dělitelný stem (byl dělitelný též čtyřmisty). Důsledkem je ta skutečnost, že 21. března nastala jarní rovnodennost naposledy v roce 2007, nyní bude řadu let nastávat vždy 20. března a v druhé polovině století pak čím dál častěji i 19. března. Zde nutno poznamenat, že při těchto tvrzeních vycházíme ze světového – Londýnského – času. Např. podle středoevropského času platného v ČR nastane rovnodennost 21. března ještě v roce 2011 a ve východnějších časových pásmech pak ještě i v několika dalších letech. Přesto se pomalu můžeme rozloučit s poučkou, že jaro nastává 21. března. Pokud vycházíme ze světového času, již se počátku astronomického jara 21. března, jak jsme byli donedávna zvyklí, nikdo z nás nedožije.